Estetika a morálka ve filozofii Davida Huma

Původní název:

Aesthetics and Morals in the Philosophy of David Hume

Obsah knihy:

Kniha má dva cíle. Za prvé, prozkoumat rozsah a význam spojení mezi Humovou estetikou a jeho morální filozofií a za druhé, zvážit, jak ve světle tohoto spojení jeho morální filozofie odpovídá na ústřední otázky etiky.

První cíl je realizován v kapitolách 1-4. Kapitola 1 zkoumá Humův esej "O měřítku vkusu", aby porozuměla jeho hledání "měřítka" a tomu, jak to ovlivňuje rozsah jeho estetiky. Kapitola 2 zjišťuje, že krásu v přírodě a umění a morální krásu považuje za podobné druhy, a aplikuje závěry o jeho estetice na jeho morální myšlení. Kapitola 3 řeší hádanku, která z toho vyplývá, totiž jak jednotlivci přijímají obecné normy, které zároveň v průběhu estetické a morální činnosti porušují. Kapitola 4 se zabývá normativním aspektem Humova přístupu tím, že chápe morální charakter prostřednictvím jeho pohledu na morální krásu.

Druhý cíl knihy je naplněn v kapitolách 5-7, kde jsou uvedeny tři námitky proti Humově morální filozofii. Za prvé, je-li morálka bezprostřední reakcí na krásu neřesti a deformaci ctnosti, proč není dokonalá ctnost obecným stavem každého lidského jedince? Zadruhé, pokud se morálka skládá z pocitů, které vznikají v subjektu, jak mohou být morální soudy objektivní a nárokovat si univerzální platnost? A za třetí, pokud lze hovořit o "obecných normách", jimiž se řídí jednání, jak vysvětlit rozmanitost morálních systémů a jejich proměny v čase? Na první otázku odpovíme tím, že ukážeme, že podobně jako dobrý vkus v estetice, i "správný vkus" v morálce vyžaduje, aby byly city vzdělané; na druhou otázku argumentujeme proti názoru, že Hume je subjektivista a relativista, a na třetí otázku (kapitola 6) ukážeme, že jeho přístup obsahuje názor na pokrok, který zůstal nedotčen jakýmikoli osobními předsudky, jež by Hume sám mohl chovat. Kniha končí v 7. kapitole tím, že ukazuje, jak Humův pohled na filosofii ovlivňuje rozsah jakékoli normativní etiky.