Environmentální technologie v ropném průmyslu

Původní název:

Environmental Technology in the Oil Industry

Obsah knihy:

OBRÁZEK 1. 1.

Celkové roční emise skupiny BP do ovzduší podle znečišťujících látek v letech 1999-2004 (viz barevné tabulky). OBRÁZEK 1. 2.

Celkové roční emise do ovzduší skupiny BP* podle jednotlivých podniků v letech 1999-2004 (viz barevné tabulky).

vypařovat. Kromě toho může být plyn uvolňován z provozů prostřednictvím kontrolovaných technologických průduchů pro bezpečnostní ochranu.

Ke spalování přebytečných uhlovodíků v průmyslu se používají další bezpečnostní zařízení, jako jsou fléry, které však mohou propouštět malý podíl uhlovodíků do atmosféry, aniž by byly spáleny. Indikátory tyto emise obsahují a kontrolují, kdekoli je to možné, aby se minimalizovaly jakékoli ztráty uhlovodíků. Uhlovodíkové páry, často označované jako těkavé organické sloučeniny nebo VOC, jsou potenciálně škodlivé látky znečišťující ovzduší, které mohou mít za následek místní zdravotní dopady a také místní nebo regionální příspěvek k tvorbě nízkoúrovňového ozonu; ten zase může mít dopad na lidské zdraví.

Kontrola úbytku uhlovodíků pomáhá předcházet dopadům na kvalitu ovzduší a je také ekonomicky výhodná. 4 A. Ahnell a H.

O'Leary V roce 2004 vypustil BP do ovzduší 245 kilotun nemethanových uhlovodíků, což představuje pokles o 24 kilotun (9 %) ve srovnání s rokem 2003. Největší podíl na těchto emisích měly podniky zabývající se průzkumem a těžbou (44 %), následované rafinérskou a marketingovou činností (R&M) (35 %).

Kombinace celkových emisí metanu a nemetanových uhlovodíků poskytuje lepší představu o tom, odkud pochází většina emisí uhlovodíků v rámci odvětví výroby. V případě společnosti BP představují průzkumné a těžební činnosti 67 % celkového objemu těchto uhlovodíků vypouštěných do ovzduší v roce 2004.