Encyklopedie obyčejného života: Memoáry

Recenze čtenářů

Kniha „Encyklopedie obyčejného života“ od Amy Krouse Rosenthalové je svérázným a okouzlujícím průzkumem autorčiných zkušeností, podaným formou encyklopedie. Čtenáři v ní najdou humor, nadhled a rozkošné zamyšlení nad všedními, ale smysluplnými okamžiky života. Mnozí ocenili její jedinečný styl a srozumitelný obsah, někteří však měli pocit, že kvůli nedostatku plynulosti vyprávění je méně poutavá pro delší čtení.

⬤ Neodolatelný vtip a humor v celé knize.
⬤ Jedinečný formát encyklopedie, který nabízí krátká, srozumitelná hesla.
⬤ Poutavé a pronikavé úvahy o každodenním životě.
⬤ Inspiruje čtenáře, aby si všímali drobných detailů a nacházeli radost ve všednosti.
⬤ Lze ji číst v krátkých intervalech, takže je ideální pro příležitostné čtení.

⬤ Nedostatečná plynulost vyprávění může snížit poutavost delšího čtení.
⬤ Někteří čtenáři zjistili, že novinka ke konci vyprchala.
⬤ Není vhodná pro čtenáře, kteří dávají přednost ucelenému příběhu nebo hlubší struktuře vyprávění.

(na základě 146 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Encyclopedia of an Ordinary Life: A Memoir

Obsah knihy:

Od autorky virální rubriky Moderní láska "Možná si chcete vzít mého manžela".

V Encyklopedii obyčejného života Amy Krouse Rosenthalová důmyslně přizpůsobila staletími prověřený formát encyklopedie, aby v pronikavých, moudrých, často vtipných a plně realizovaných memoárech zprostředkovala nashromážděné vědomosti svého života. Pomocí většinou krátkých hesel uspořádaných od A do Z, z nichž mnohá jsou opatřena křížovými odkazy, zachycuje Rosenthalová v nádherných a epizodických detailech okamžiky, postřehy a emoce, z nichž se skládá současný život. Začněte kdekoli - nejlépe na začátku - a sledujte, jak může abecedně seřazená existence jedné mladé ženy otevřít a definovat svět novým a nečekaným způsobem.

Možná obyčejný život, ale neobyčejná kniha.

Průřez obyčejným životem právě v tomto okamžiku

Člen ochranky si povoluje opasek.

Pár je v sushi restauraci se starými přáteli. Vzpomínají. V koutku duše přemýšlejí o tom, že jsou doma.

Žena se pokouší cucat třešňový záchranář, ale nakonec ho do šesti vteřin ukousne.

Malý chlapec jede s tátou vlakem domů poté, co spolu strávili den v kanceláři.

Muž se vrací do obchodu s potravinami, aby našel šátek, který mu upadl. Odejde s telefonním číslem ženy, která se stane jeho ženou.

Slova, která chtěl autor použít

Flair, Luxusní, Panoptikum, Chlípný, Dainty, Bláznivý.

Vína, která se ke knize hodí.

Červená: Marcel Lapierre Morgon (Francie), Alario Dolcetto d'Alba Costa Fiore (Itálie)

Bílé: Vína: King Estate Pinot Gris (Oregon), Landmark Chardonnay Overlook (Kalifornie)

Kniha, stojí v knihkupectví a drží v ruce

Pokud tam stojím s knihou v ruce, stala se jedna ze tří věcí: Přítel mi ji doporučil. Přečetl jsem si dobrou recenzi. Obálka mě zaujala.

Dokážu ocenit skvělou obálku. Ale je to jako extra kreditová část testu - jen vylepšuje už tak solidní známku. Když ji uděláte správně, nepomůže vám to, když je většina ostatních věcí špatně. A špatná známka neuškodí, pokud je většina ostatních věcí správně. (Existuje nespočet knih, kterých si vážím a jejichž obálky se mi příliš nelíbí nebo si na ně teď ani nedokážu vzpomenout. ) Vnitřek knihy - terén jejích stránek, kam mě všechna ta slova zavedla, to malé, ale velmi skutečné místo, které nakonec zaujímá v mé mysli - to se stává knihou.

Poté přejdu ke klapkám. Přední strana mě musí zaujmout/nenudit a životopis mi musí říct o autorovi dost. Udělám vše pro to, abych z autorovy fotografie o rozměrech 2 x 2 palce vytáhl celou jeho existenci.

Přejděte k zadní obálce. Když uvidím reklamu od žhavého spisovatele, jako je ____, na chvíli mě to zaujme, ale vím, že je stejně pravděpodobné, že se mi kniha bude líbit, jako že ji budu nenávidět bez ohledu na tyto citáty. Dívám se na ně spíš voyeursky, jako na zdržení literárního novináře: Páni, autor zná Tak a tak. Vsadím se, že si posílají chytré esemesky. Opravdu jediné, co mohu z reklamních šmouh odhadnout, je moje vlastní ubohá míra žárlivosti.

Abych si udělala skutečný obrázek o knize, musím v ní strávit minutu. Nahlédnu na prvních pár stránek, pak přelétnu doprostřed, abych zjistila, jestli mi jazyk nějak sedí. Je to jako seznamka, jen s větami. Některé věty, ať už jsou jakkoli vybroušené nebo hezké, mi prostě nesedí. Jiné mi sednou okamžitě. Může to být něco tak jednoduchého, ale podivně silného, jako je volba jediného slova (mandarinka). Jsme si souzeni, ta věta a já. A když se to stane, prostě to víte.