Zdálo se mi o Emilianně jenom ve snu? Nebo byla skutečná? Pokud byla skutečná, naučila mě, že nic není skutečné.
Nebo jestli byla sen, pak mě naučila, že každý sní a sen je všechno. Když jsem se dnes pozdě ráno probudil, věděl jsem, že jsem na ni zase myslel, na její byt dole u řeky Kelvin, z něhož se v zimě za soumraku a úsvitu šířila mlha a led jako nervový plyn.
Její byt se díval na západ přes klikatící se řeku, na jejímž druhém břehu se nacházela moje kancelář, respektive budova, v níž se moje kancelář nacházela ve čtvrtém patře, ve své bobtnající mansardové půdě jako obrácená loď.
