Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha je souborem esejů, které vědecky zkoumají různé starověké říše a dynamiku jejich státotvorných procesů. Nabízí vhled do historických perspektiv budování říší, což z ní činí užitečný zdroj informací pro zájemce o toto téma, ačkoli její komplexnost může být pro některé čtenáře náročná.
Klady:⬤ Poskytuje vědeckou a rozmanitou sbírku esejů o starověkých říších.
⬤ Dobře napsané a zajímavé eseje, které nabízejí cenné poznatky o povaze a organizaci různých států.
⬤ Teoretické diskuse jsou podnětné, zejména pokud jde o koncepty říše a vzniku státu.
⬤ Zahrnuje různé přístupy, od politické ekonomie po sociální imperativy.
⬤ Poutavé pro čtenáře, kteří hledají něco víc než jen vyprávění o historii.
Zápory:⬤ Pro některé čtenáře může být obtížné sledovat obsah, zejména některé eseje, které používají odborné termíny.
⬤ Je zaznamenána touha po větší diskusi mezi různými teoretickými perspektivami.
⬤ Zahrnutí některých států jako „říší“ může být matoucí nebo působit nepřesně.
⬤ Závěrečná esej o reprodukční soutěži může být vnímána jako příliš zjednodušující.
(na základě 6 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Dynamics of Ancient Empires: State Power from Assyria to Byzantium
Obsah knihy:
Rané říše, které překračovaly etnické, jazykové a náboženské hranice, utvářely tisíce let světových dějin. Navzdory globálnímu významu impérií jsou však jednotlivé případy často studovány izolovaně. Tato řada se snaží změnit podmínky debaty tím, že podporuje mezikulturní, komparativní a transdisciplinární perspektivy formování imperiálních států před evropskou koloniální expanzí.
První známé říše na světě vznikaly v Mezopotámii mezi východním pobřežím Středozemního moře a Perským zálivem přibližně od roku 2350 př. n. l. Následujících 2 500 let byl zaznamenán trvalý růst říší, díky němuž se stále větší část lidstva dostávala pod kontrolu stále menšího počtu států. Před dvěma tisíci lety ovládaly pouhé čtyři hlavní mocnosti - římská, parthská, kušánská a chanská říše - snad dvě třetiny veškeré populace země. Navzdory významnému postavení říší v raných dějinách civilizace však bylo v západním Starém světě učiněno překvapivě málo srovnatelných pokusů o studium dynamiky starověkých říší. Taková velkolepá srovnání byla oblíbená v 18. století, ale učenci tehdy měli k dispozici pouze řeckou a latinskou literaturu a hebrejskou Bibli, a proto nutně formulovali problém v jiných, omezenějších pojmech. Blízkovýchodní texty a znalost jejich jazyků se ve větším množství objevily až v pozdějším devatenáctém století. Ani Karel Marx, ani.
Max Weber dokázal tento materiál velmi dobře využít a teprve ve dvacátých letech 20. století bylo k dispozici dostatek archeologických dat, aby bylo možné provést syntézu raných evropských a západoasijských dějin. Jedním z důsledků nárůstu empirických poznatků však bylo, že vědci dvacátého století obecně vymezovali oborové a geografické hranice svých specializací úžeji než jejich osvícenští předchůdci a vyhýbali se rozsáhlým otázkám a mezikulturním srovnáním. V důsledku toho byly řecká a římská říše studovány převážně izolovaně od říší Blízkého východu. Tento svazek si klade za cíl odstranit tyto nedostatky a podpořit dialog přesahující hranice oborů zkoumáním základních rysů po sobě jdoucích a částečně se překrývajících imperiálních států, které ovládaly velkou část Blízkého východu a Středomoří v prvním tisíciletí před naším letopočtem a ve středověku.
Pět nově zpracovaných případových studií o novoasyrské, achaimenovské perské, athénské, římské a byzantské říši předchází obsáhlá úvodní diskuse o nejnovějších úvahách o mechanismech vzniku císařského státu. Závěrečná kapitola čerpá z poznatků evoluční psychologie, aby zlepšila naše chápání konečných příčin imperiální kořisti a vykořisťování v široké škále historických systémů z celého světa. Mezi přispěvateli jsou John Haldon, Jack Goldstone, Peter Bedford, Josef Wiesehofer, Ian Morris, Walter Scheidel a Keith Hopkins, jehož esej o římské politické ekonomii byla dokončena těsně před jeho smrtí v roce 2004.
