Dvojznačný smutek

Recenze čtenářů

Kniha je dojemným zkoumáním osobní ztráty a složitostí duševního zdraví, které autorka prožívá v upřímných rozhovorech se svým zesnulým synem. Klade důraz na vřelost, citovou vazbu a boje spojené s duševními nemocemi, přičemž se pohybuje v tématech zármutku a rodičovství.

Čtenáři ocení vřelý a vášnivý hlas autorky, stejně jako směs humoru a upřímnosti. Kniha je popisována jako emocionálně poutavá a katarzní, díky čemuž se čtenáři cítí hluboce propojeni s autorčinou zkušeností. Doporučujeme ji těm, kteří se potýkají s podobnými problémy nebo hledají poučný pohled na duševní zdraví a ztrátu.

Někteří čtenáři upozorňují, že kniha se zabývá obtížnými tématy souvisejícími s duševním onemocněním, což nemusí být vhodné pro všechny čtenáře. Objevují se zmínky o nesprávném chápání duševní nemoci, které by potenciálně mohlo vést k nejasnostem ohledně složitých problémů.

(na základě 6 hodnocení čtenářů)

Původní název:

An Ambiguous Grief

Obsah knihy:

„Dvojznačný smutek je krásná, neúprosně upřímná, dojemná a teskná kniha vzpomínek, napsaná s humorem a půvabným nadhledem, který je obdivuhodný. Dominique Hunterová udělala jednu věc nesmírně dobře: příběh svého syna Dylana odhalila přesně tím správným způsobem: čtenáři dopředu vědí, že ho ztratila, ale nevědí jak. Než se dozvíme, co se mu stalo, víme už dost o jeho i jejích bojích, abychom pochopili, jak se do tohoto bodu svého života dostal. Ačkoli je příběh o Dylanovi, nakonec vypráví o cestě matky, která se vyrovnává se zničující ztrátou a jde dál - ne „překonává ji“, ale čelí jí tím, že využívá svou inteligenci, humor, upřímnost a lidskost, aby se s ní vyrovnala ve všech jejích špinavých, smutných, láskyplných, ironických, zoufalých, nadějných a ambivalentních podobách. A aby tuto cestu přežila, zavede nás do imaginativní říše, kde se minulost, přítomnost a budoucnost spojují, aby jí poskytly prostor k uzdravení.“.

- Susan Edwardsová, redaktorka, Florida.

„Odvážné a krásné memoáry. Autorce se podařilo napsat poutavou, nikoliv depresivní knihu o jistě nejbolestnější a nejdepresivnější zkušenosti, jakou může matka zažít. Podává nám láskyplný a realistický portrét svého syna, a vlastně i sebe samé, který je plný lásky, a jeho účinek na čtenáře je takový, že nám dává pocítit, jak je život vzácný a bohatý, a povzbuzuje nás, abychom tvrdě milovali lidi, které máme rádi a kteří od nás jednou tak či onak odejdou, a to bez sentimentu či didaktičnosti. Bylo by tak snadné a pochopitelné, kdyby se tato kniha četla téměř nesnesitelně, příliš osobně na to, aby se s ní člověk zvenčí mohl spojit, jako projev zoufalství. Není tomu tak. Je klamně „lehká“ a plná světla. A to je docela úspěch.“.

- Lisa Kaufmanová, redaktorka, New York.