dvacet něco: věci, které byste si přáli, aby vám někdo řekl o vašich dvaceti letech, od jedné holky k druhé

Recenze čtenářů

Kniha je průvodcem pro mladé ženy ve věku kolem dvaceti let a spojuje křesťanské hodnoty s radami do života. Nabízí povzbuzení, srozumitelné postřehy a praktickou moudrost pro zvládnutí výzev této životní etapy.

Kniha je velmi dobře přijímána pro svůj přístupný obsah, poutavý a osobní tón a zaměření na rady zaměřené na Krista. Mnozí čtenáři oceňují autorův styl, mají pocit, jako by vedli podpůrný rozhovor s přítelem. Kniha je vnímána jako cenný dárek pro nové absolventy, pro ty, kteří prožívají životní změny, a pro všechny, kdo hledají povzbuzení ve svých dvaceti letech.

Někteří čtenáři očekávali spíše psychologický nebo klinický přístup než předkládaný pohled založený na křesťanství. Několika z nich připadal tón knihy příliš neformální nebo připomínal spíše mentorství než odborné rady, což naznačuje potenciální nesoulad pro ty, kteří hledají přísný svépomocný obsah.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

twenty something: the things you wish someone told you about your twenties, from one gal to another

Obsah knihy:

Dvacátá léta jsou zdánlivě jednoduchým, ale náročným desetiletím. Je to období, které bývá překvapivé, zneklidňující, osvobozující, ale zároveň tak zábavné.

Kniha Dvacet něco začíná sdílením příběhu o jejím konci, kdy autorka Cimber Cummingsová uvažuje o svých nevyhnutelných a blížících se třicátých narozeninách. Když vzpomíná na uplynulých deset let, připomíná si, co všechno ji Bůh od té doby naučil, zjevil a změnil. Vzpomíná na to, jak krásná a tragická, stejně nadějná, a přesto nemožná ta léta byla.

A tak na oslavu všeho, co Bůh vykonal, se Cimberová se svými čtenáři dělí o cestu svých dvaceti let v podobě krátkých příběhů, které napsala její přítelkyně. Ať už se jedná o ztroskotané vztahy, povýšení nebo stěhování po celé zemi, dělí se o drahokamy moudrosti a pravdy, které jí Bůh vštípil v obdobích zklamání i radosti.

Ví, že zatím o ničem neshromáždila celoživotní znalosti, ale naučila se pár věcí, které když se sečtou dohromady, tvoří hluboce smysluplné desetiletí, které si zamilovala. Při svých cestách zpět se vás snaží rozesmát, ale zároveň se neomlouvá, když vás také trochu rozpláče.

Protože všichni potřebujeme uvědomění, že při proplouvání životem ve dvaceti letech nejsme sami, ani blázni, nebo alespoň ne obojí najednou.