Dva týdny na poledním slunci

Recenze čtenářů

Kniha přináší poutavý a vtipný pohled na filmový festival v Cannes, který ukazuje jedinečné postřehy a vypravěčské schopnosti Rogera Eberta. Pro čtenáře je to příjemné čtení, které vystihuje podstatu festivalu a filmové kultury.

⬤ Neuvěřitelné a poutavé psaní
⬤ vtipné a zasvěcené
⬤ poskytuje autentický zasvěcený pohled na Cannes
⬤ zábavné historky a filmové postřehy
⬤ působí jako čtení na dovolenou s osobním přístupem.

⬤ Některé příběhy jsou trochu zmatené
⬤ postrádají strukturované vyprávění
⬤ mohou být méně působivé pro čtenáře neznalé Cannes nebo filmových festivalů.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Two Weeks in the Midday Sun

Obsah knihy:

Roger Ebert, vzor filmové kritiky po celá desetiletí, dosáhl díky svému humoru, prozíravosti a nesmlouvavosti věhlasu, který se mu pravděpodobně nikdy nevyrovná. Jeho neúnavné komentáře nám po jeho smrti velmi chyběly, ale naštěstí po sobě Ebert zanechal nejen hory každodenních recenzí, ale také odkaz lyrických dlouhých textů. A díky Dvěma týdnům v poledním slunci můžeme nahlédnout nejen do Eberta jako člověka, ale také do zákulisí jednoho z nejpůvabnějších a nejzvláštnějších filmových rituálů: filmového festivalu v Cannes.

Tato kniha je spíše o lidech než o filmech a je intimním, svérázným a vtipným popisem přehlídky osobností, které se zúčastnily festivalu v roce 1987 - Albertova dvanáctého ročníku a čtyřicátého výročí této události. Ebert je skvělý vypravěč s vynikajícím smyslem pro tempo a vedle vážnějších úvah o režisérech jako Fellini a Coppola, scenáristech jako Charles Bukowski, hercích jako Isabella Rosselliniová a John Malkovich, velmi americkém tiskovém mluvčím a společenském novátorovi Billym „Silver Dollar“ Baxterovi a stylově hlubokých výstřizích z dávných dob předkládá i lehké úvahy o své každodenní rutině a problémech s počítačem. Komentuje také trajektorii samotného festivalu a „obrovské štěstí“ anonymního a tichého posezení v obyčejné francouzské kavárně. A samozřejmě mluví o filmech.

Kniha Dva týdny v poledním slunci, ilustrovaná Ebertovými okouzlujícími skicami z festivalu, s novou předmluvou Martina Scorseseho a novým Ebertovým postskriptem o vzrušující večeři se Scorsesem v Cannes v roce 1997, je malým pokladem, oknem do mysli tohoto znalce kritiky a satiry, muže vždy tak vtipného, tak nefónického, tak naprosto a bez zábran svého.