Duše Řeků: Zkoumání

Recenze čtenářů

Kniha Michaela Davise „Duše Řeků“ slouží inteligentním čtenářům i vědcům a zkoumá řecké pojetí duše prostřednictvím klíčových postav, jako jsou Aristoteles, Hérodotos a Platón. Kniha se vyznačuje dvojím přístupem k posluchačům a rozsáhlým používáním řecké terminologie, takže je náročná pro ty, kdo nemají znalosti tohoto jazyka, ale obohacující pro ty, kdo se do jejího obsahu hluboce ponoří. Vydání pro Kindle má určité problémy s formátováním, ale postřehy a vědecký přínos knihy jsou vysoce ceněny.

Důkladné zkoumání řeckého pojednání o duši, pronikavé diskuse o aristotelských a platónských tématech, efektivní struktura počínající Aristotelem, silné exegetické eseje, objasnění čtenářských otázek k tématu.

Vyžaduje určitou znalost řečtiny k plnému pochopení, možné potíže s formátováním a poznámkami pod čarou ve vydání pro Kindle, může být náročné pro čtenáře, kteří se nechtějí zabývat řeckými termíny.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Soul of the Greeks: An Inquiry

Obsah knihy:

Chápání duše na Západě bylo hluboce formováno křesťanstvím a jeho vliv je patrný v určitých předpokladech, které se o duši často vyslovují: například že pokud duše existuje, je oddělitelná od těla, svobodná, nesmrtelná a potenciálně čistá. Staří Řekové však duši chápali zcela jinak. V této nové ambiciózní práci Michael Davis analyzuje díla Homéra, Hérodota, Eurípida, Platóna a Aristotela, aby odhalil, jak staří Řekové zobrazovali a chápali to, co nazývá "plně lidskou duší".

Počínaje Homérovou Iliadou Davis odhaluje napětí v Achillově duši mezi nesmrtelností a životem. Poté se obrací k Aristotelovu spisu De Anima a Etice Nikomachově, aby prozkoumal důsledky Achillova problému v celé šíři činnosti duše. Přechází k Hérodotovi a Eurípidovi a u prvního z nich se Davis zamýšlí nad zobrazením dvou extrémů kultury - jednoho zakořeněného ve stabilitě a tradici, druhého ve svobodě a pohybu - a zkoumá, jak vyznačují hranice charakteru. Davis pak ukazuje, jak Helena a Ifigeneia mezi Taurijci slouží jako dramatické příklady Hérodotových extrémních kultur a jejich důsledků pro duši. V závěrečné části se kniha vrací k filozofii a probírá několik platónských dialogů - Republiku, Kleitofóna, Hipparcha, Faidra, Euthyfra a Symposium -, aby pochopila nedokonalost duše ve vztahu k právu, spravedlnosti, tyranii, erosu, bohům a samotné filozofii. Davis v závěru představuje Platónovu duši jako sebevědomou a netragickou, i když je nutně odcizená a rozpolcená sama proti sobě.

Duše Řeků tak začíná nedokonalou duší, jak se projevuje v Achillově hrdinské, ale tragické touze, a končí jejím netragickým a plnějším filozofickým vyjádřením v duši Sókratově. Zdaleka však nejde o historický přehled, nýbrž o brilantní meditaci o tom, co je podstatou lidského bytí.