Dunwichský horor

Recenze čtenářů

Kniha představuje moderní adaptaci povídky H. P. Lovecrafta a ukazuje silné i slabé stránky nové interpretace. Zatímco někteří čtenáři oceňují gotické detaily, výtvarné zpracování a poutavé hororové prvky, jiní jsou zklamáni nedostatkem podstatných ilustrací, grafickým násilím nebo odchylkami od původního příběhu.

Skvělá kvalita, poutavé gotické detaily, moderní adaptace přitažlivá pro fanoušky Call of Cthulhu, zábavná a strašidelná vizuální stránka, výrazná kresba, rychlé a zábavné čtení, základy kosmického hororu.

Pouze ilustrace na obálce, grafické násilí se odchyluje od originálu, místy bizarní a těžko sledovatelné, náhlý konec, gramatické chyby svědčící o špatném překladu, pro někoho špatná výtvarná kvalita a pro některé čtenáře celkově nepříjemné.

(na základě 17 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Dunwich Horror

Obsah knihy:

Klasický příběh hrůzy a grotesky od originálního mistra hororu.

H. P. Lovecraft prohlásil, že jeho Dunwichský horor je "tak ďábelský", že se ho jeho vydavatel v nakladatelství Weird Tales "možná ani neodváží otisknout". Editor naštěstí poznal dobrou věc, když ji viděl.

Dunwichská hrůza, jeden ze základních příběhů Cthulhu, nás zavádí do ponuré vesnice Dunwich, kde je každý člen rodiny Whateleyů grotesknější než ten druhý. Je tu dědeček, starý šílený čaroděj, Lavinia, znetvořená žena-albín, a Wilbur, nechutný exemplář, který dosáhne plné mužnosti za méně než deset let. A především je tu tajemná přítomnost na statku, neviditelná, ale děsivá, která jako by se stále zvětšovala...

Wilbur vypátrá originální vydání Necronomiconu a vloupe se do knihovny, aby ho ukradl. Odměna mu však uniká: je chycen a výsledkem je smrt hlídacího psa. Mezitím se nestvůra v domě Whateleyových, ponechaná bez dozoru, stále rozšiřuje, až statek exploduje a bestie je vypuštěna, aby terorizovala ubohou, roztrpčenou vesnici Dunwich.

Stejně mrazivý dnes jako v době svého vydání v roce 1929 je Dunwichský horor děsivým mistrovským dílem muže, kterého Stephen King označil za "největšího praktika klasické hororové povídky dvacátého století".