Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha předkládá hluboké myšlenky o naději a utopii a vybízí k hlubokému zamyšlení a propojení s klasickou hudbou. Přestože je kniha oceňována pro své postřehy, někteří čtenáři ji považovali za příliš zaměřenou na diskuse o hudbě, což nemusí najít odezvu u všech čtenářů.
Klady:⬤ Hluboké otázky o naději a utopii
⬤ významný dopad na čtenáře se zájmem o klasickou hudbu
⬤ vybízí k hlubokému čtení a rozjímání.
Zápory:Příliš velký důraz na diskuse o klasické hudbě, což může odcizit ty, kteří se o tento žánr nezajímají; může být náročné číst vedle jiných děl.
(na základě 3 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Spirit of Utopia
Obsah knihy:
Já jsem. Jsme.
To stačí. Teď musíme začít.
To jsou úvodní slova prvního velkého díla Ernsta Blocha Duch utopie, napsaného převážně v letech 1915-16, vydaného v první verzi těsně po první světové válce a znovu vydaného o pět let později, v roce 1923, ve verzi, která je zde poprvé představena v českém překladu.
Duch utopie patří k velkým historickým knihám z počátku století, ale není to kniha zastaralá. Svým stylem myšlení, svérázným amalgámem biblických, marxistických a expresionistických obratů, svými analytickými schopnostmi hluboce poučeným Simmelem, čerpajícím informace z Hegela i Schopenhauera pro základy své metafyziky hudby, ale důsledně interpretujícím kulturní odkaz ve světle jistého marxismu, Blochův Duch utopie je jedinečným pokusem znovu promyslet dějiny západních civilizací jako proces revolučních rozvratů a znovu číst umělecká díla, náboženství a filozofie této tradice jako podněty k dalšímu rozvratu.
Spojenectví mezi mesianismem a marxismem, které bylo v této knize poprvé vyhlášeno v epické šíři, se setkalo spíše s kritikou než s uznáním. Expresivní a barokní dikce knihy byla považována za stejně pohoršující jako její tvrdošíjné ignorování hranic "disciplín". Přesto snad neexistuje "obor", který by nepřevzal, byť nevědomky, některé Blochovy postřehy, a jeho provokativní asociace se často ukázaly být produktivnější než statistický popis společenských posunů.
První část této filozofické meditace - která je zároveň vyprávěním, analýzou, rapsodií a manifestem - se zabývá způsobem "setkání se sebou samým", který se v dějinách hudby od Mozarta po Mahlera prezentuje jako setkání s problémem budoucího společenství. Tento "my-problém" Bloch rozpracovává v termínech filozofie dějin hudby. "Setkání se sebou samým" je však třeba chápat jako "sebe-vynalézání", jako aktivní, afirmativní boj za svobodu a sociální spravedlnost ve znamení Marxe. Druhá část knihy nese název "Karel Marx, smrt a apokalypsa".
Já jsem. My jsme. To je sotva něco.
Ale pro začátek to stačí.
