Drogové hry: Mezinárodní olympijský výbor a politika dopingu, 1960-2008

Recenze čtenářů

Kniha „Drogové hry“ zkoumá průnik sportu a politických dějin, zejména v období studené války, a ukazuje roli sportu jako diplomatického nástroje a jeho význam jako politické zbraně.

Poutavé vyprávění, důležitý příspěvek k pochopení propojení sportu a politiky, jasně formuluje historický význam sportu v diplomacii, povyšuje autorův status mezi historiky sportu.

V recenzi nebyly uvedeny žádné konkrétní zápory.

(na základě 1 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Drug Games: The International Olympic Committee and the Politics of Doping, 1960-2008

Obsah knihy:

26. srpna 1960 třiadvacetiletý dánský cyklista Knud Jensen, účastník olympijských her v Římě, náhle spadl z kola a prorazil si lebku.

Jeho smrt o několik hodin později vedla k fámám, že v jeho těle byly drogy zvyšující výkonnost. Ačkoli Jensenova smrt rozhodně nebyla prvním případem dopingu na olympijských hrách, slouží jako výchozí bod pro důkladně prozkoumanou, chronologickou historii moderního vztahu dopingu k olympijským hrám od Thomase M. Hunta.

S využitím konceptů odvozených z teorie mezinárodních vztahů, historie diplomacie a správního práva propojuje tato práce tuto problematiku s globálními politickými vztahy. Během studené války měly vlády jednotlivých zemí jen málo důvodů podporovat účinné antidopingové kontroly na olympijských hrách.

Jak Spojené státy, tak Sovětský svaz chápaly moc ve sportu jako prostředek, jak zapůsobit na přátele i soupeře v zahraničí. Výsledný závod o medaile motivoval státy na obou stranách železné opony k tomu, aby pravomoci v oblasti dopingové regulace zůstaly v rukou soukromých sportovních orgánů. Vzhledem k nákladům spojeným s testováním a následkům dopingových skandálů se tyto orgány snažily této problematice vyhnout, kdykoli to bylo možné.

Ke konci studené války se však vlády začaly do problematiky testování více zapojovat. Překážky na cestě k odstranění dopingu na olympijských hrách, které byly v minulosti kombinací vědeckého, etického a politického dilematu, jsou stále méně omezovány politickou setrvačností.