Dopisy, svazek 1

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Letters, Vol. 1

Obsah knihy:

Otto Dix (1891-1969) je považován za jednoho z opravdových lvů umění 20. století, který se prosadil jako nekompromisní umělec, jenž se odmítal mírnit ve ztvárňování skutečností, jichž byl svědkem. Dixova raná díla často zobrazují skutečnou brutalitu bojišť a zákopů první světové války, v nichž sloužil více než tři roky, a také dekadentní podsvětí Berlína 20. let.

Vydáním tohoto prvního ze tří svazků rozsáhlého výběru dopisů vychází konečně v češtině nejobsáhlejší soubor textů Otto Dixe. Dopisy, které zahrnují více než 1 000 dopisů od přátel a rodiny až po další umělce, sběratele, kolegy, kritiky a životopisce, nabízejí osobní portrét šesti desetiletí 20. století.

Sám Dix byl po celý svůj život kontroverzní osobností, a přestože tvrdil, že nikdy nepsal sebeosvědčení, ve své soukromé korespondenci se vyjadřoval k nejrůznějším tématům. V ní se dozvídáme mnohé o osobnosti, která byla pro mnohé drsná a často neomalená, o muži, který zobrazoval válku s nelítostnou brutalitou, ale zároveň dokázal psát romantické, šalebné dopisy své ženě a kreslit zábavné karikatury své dceři.

Po zkušenostech z první světové války se Dix v roce 1919 okamžitě připojil k dadaistům v Drážďanech a stal se uznávanou osobností Sezession. O několik let později, po první zakázce na portrét v Düsseldorfu v roce 1922, se Dix seznámil se svou budoucí ženou Martou, s níž vychoval tři děti a která je jednou z hlavních korespondentek tohoto svazku dopisů. Některá z jeho nejvýznamnějších děl vznikla ve dvacátých letech 20. století, včetně jeho mohutného portfolia Krieg (Válka), za které ho nacisté označili za "zdegenerovaného umělce" a donutili ho v roce 1933 rezignovat na profesuru. Dix byl odsouzen k vnitřnímu vyhnanství a poté žil v Hemmenhofenu v jihozápadní části Německa. O dvanáct let později ho čekalo další ponížení ze strany nacistů, když mu v roce 1945 nařídili vstoupit do Volkssturmu. Dix skončil v zajateckém táboře, kde opět přežil druhou strastiplnou katastrofu. Po propuštění, od roku 1946, žil malíř mezi východním a západním Německem, ideologicky nebyl nikdy doma ani v jednom z nich, přesto zůstal plodný a tvořil až do konce života, prožil dvě světové války i "studenou válku".

Tento první svazek zahrnuje období 1904-1927 a jeho jádrem je výběr Dixových pohlednic z fronty první světové války, které psal své přítelkyni ze školy v Drážďanech Helene Jakobové, což je forma umělecké reportáže s podivuhodnou silou. Dixovy dopisy, oceněné v roce 2014 na užším seznamu Die schOnsten Deutschen BUcher, se stanou předmětem značného zájmu historiků umění, badatelů o expresionismu i Dixových obdivovatelů, kteří se s tímto umělcem setkají jako nikdy předtím.