Do mysli vraha: Výsadní přístup k démonům, kteří pohánějí extrémní násilí.

Recenze čtenářů

Kniha doktora Ramslanda je hodnocena různě, někteří čtenáři si pochvalují její informativnost a přehledné podání různých teorií o sériových vrazích, zatímco jiní ji považují za špatně napsanou a neinformativní. Pozitivní recenze vyzdvihují přístupnost knihy a hloubku výzkumu, zatímco negativní kritizují její styl psaní a vnímaný nedostatek smysluplného psychologického vhledu.

⬤ Snadno čitelná a srozumitelná
⬤ poučná pro praktiky, nadšence do skutečných zločinů i studenty
⬤ představuje kritické zkoumání odborných teorií
⬤ dobře zpracovaná a jedinečná tím, že shromažďuje různé teorie chronologicky.

⬤ Špatně napsaná s těžkopádnou prózou
⬤ vnímána jako neinformativní a příliš názorná
⬤ někteří čtenáři mají pocit, že autor postrádá reálné porozumění tématu
⬤ kritizována jako špatně upravená.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Mind of a Murderer: Privileged Access to the Demons that Drive Extreme Violence

Obsah knihy:

Vrahova mysl: V knize Mind Mind: Privilegovaný přístup k démonům, kteří pohánějí extrémní násilí, je představena řada případů, kdy psychiatr, psycholog nebo poradce získal privilegovaný přístup k masovému nebo sériovému vrahovi a nad rámec běžného psychiatrického vyšetření se dozvěděl více o zločinném chování.

Díky jejich práci se čtenářům naskýtá jedinečný pohled na kriminologii a lepší pochopení zločinecké mysli. Kniha začíná prvními odbornými pozorováními zločinců na konci 19.

století a pokračuje zkoumáním elementárního profilování chování a analýzou případů na počátku 20. století. Ukazuje, jak v šedesátých a sedmdesátých letech 20.

století odborníci na chování rozpoznali potřebu intenzivního studia extrémních pachatelů a dostali se do blízkosti takových osobností, jako byli Richard Speck, John Wayne Gacy a Ted Bundy, aby získali úplnější obraz o jejich psychologickém vývoji. Nakonec se čtenáři dozvědí, jak dnešní behaviorální odborníci při posuzování predátorského, impulzivního a závislostního chování spoléhají na neurobiologické koreláty.