Diplomacie a válka v NATO: Generální tajemník a vojenské akce po skončení studené války

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Diplomacy and War at NATO: The Secretary General and Military Action After the Cold War

Obsah knihy:

NATO je transformovaná aliance. Severoatlantická aliance, která byla původně vytvořena, aby čelila sovětské agresi, se v 90. letech vyvinula ve vojenskou alianci s širším záběrem. Ať už vede bojové operace na Balkáně nebo brání Turecko před iráckou hrozbou v roce 2003, NATO stále čelí novým bezpečnostním výzvám na několika frontách.

Ačkoli se historickým vývojem NATO, koncepčními změnami a vojenskými aktivitami zabývala řada studií, žádná se nezabývala úlohou generálního tajemníka, který je v této transformaci nejčastěji považován za méně významného hráče působícího pod přísnými politickými omezeními. V knize Diplomacie a válka v NATO se Ryan C. Hendrickson zabývá prvními čtyřmi generálními tajemníky po skončení studené války a zjišťuje jejich roli při směřování aliance k vojenským akcím. Na základě rozhovorů s bývalými velvyslanci NATO, vojenskými představiteli aliance a vysokými úředníky NATO Hendrickson ukazuje, že tito představitelé hráli rozhodující roli, když byla použita vojenská síla, a často byli nápomocni při prosazování transatlantického konsensu.

Hendrickson se zaměřuje na skutečnou diplomacii v rámci NATO, která nemá obdoby v žádné jiné studii, a poskytuje dosud nezveřejněné záznamy z uzavřených zasedání Severoatlantické rady, aby ukázal, jak se tito čtyři vůdci lišili ve svém vlivu na alianci, ale všichni byli rozhodujícími aktéry při vysvětlování toho, jak a kdy NATO použilo sílu. Autor zkoumá roli Manfreda Wornera při směřování aliance k vojenské akci na Balkáně; vliv Willyho Claese při formování alianční politiky týkající se bombardovací kampaně NATO proti bosenským Srbům v roce 1995; podíl Javiera Solany na formování politické a vojenské agendy v jugoslávské válce; a úsilí George Robertsona o prosazení konsensu v irácké otázce, které vyvrcholilo rozhodnutím NATO poskytnout Turecku vojenská obranná opatření. Na každém z těchto případů Hendrickson ukazuje, že generální tajemník je často ústředním diplomatem při vytváření spolupráce v rámci NATO.

S rozšiřováním počtu členů a novými mírovými misemi čelí Aliance novým hrozbám v oblasti mezinárodní bezpečnosti. Kniha Diplomacie a válka v NATO nabízí čtenářům ucelenější pohled na transformaci aliance po skončení studené války a politická doporučení pro zlepšení transatlantického napětí.