Diktatura a revoluce: Diktatura a diktatura v Íránu: novodobé dějiny

Recenze čtenářů

Kniha představuje kontroverzní pohled na nedávnou historii Íránu a pojednává o přechodu od monarchie k duchovní diktatuře. Zatímco někteří recenzenti ji považovali za přínosnou pro pochopení historických souvislostí a role západní politiky appeasementu, jiní ji kritizovali jako zaujatou západní propagandu, která zamlčuje podstatné detaily o íránské politické krajině a občanské společnosti.

⬤ Výstižně pojednává o historii dvou diktatur v Íránu a o politice západního appeasementu
⬤ poskytuje pohled otevírající oči pro pochopení politické dynamiky v Íránu
⬤ považována za dobrý zdroj informací pro mladé generace a think-tanky.

⬤ Některými recenzenty označována za absolutní západní propagandu
⬤ vynechává zásadní historické detaily, zejména roli západních vlád při podkopávání demokracie v Íránu
⬤ předkládá jednostranný pohled, který ignoruje složitost íránské společnosti a její demokratické prvky
⬤ vykresluje současnou íránskou vládu v negativním světle, aniž by si uvědomovala historické souvislosti.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Dictatorship and Revolution: Iran - A Contemporary History

Obsah knihy:

V době, kdy íránský lid usiluje o porážku středověké náboženské diktatury mulláhů v Íránu, je stále důležitější, abychom neztráceli ze zřetele širší historickou perspektivu, v níž se tento boj utvářel. Íránská politická krajina a společnost jsou prodchnuty vzpomínkami na 120 let trvající boj o dosažení určité formy demokratické vlády a otevřené společnosti, která je v zemích se zavedenou demokratickou vládou často považována za samozřejmost. Toto stoleté úsilí bylo občas vedeno proti despotickým šáhům (monarchům) a nyní proti klerikům, kteří si nárokují absolutní teokratickou vládu.

Jak monarchie, tak teokratická diktatura popírají univerzální lidská práva, nárokují si autoritu "stínu božího" (šáhové) nebo "místodržícího božího" (klerikální despotové) na zemi, považují lid za nedospělý a potřebující ochránce a svou legitimitu odvozují z jiných zdrojů než z volebních uren a demokratického právního státu. Oba se dopouštějí hrubého porušování lidských práv, jako je svévolné zadržování, zkrácené soudní procesy, kruté a nelidské tresty, mučení a politické popravy. Obě fakticky zavedly vládu jedné strany, popírají pluralitu, potlačují mnoho segmentů společnosti, popírají svobodu projevu nebo sdružování, zakazují svobodný tisk a zbavují občany občanských práv. Jedna z nich upřednostňovala cizí zájmy před zájmy národa v případě monarchie a druhá zneužívala víru a religiozitu lidí k drancování jejich bohatství, podněcování nenávisti, sektářského násilí a zahraničního avanturismu pod záminkou náboženské války a expanze ke škodě národa.

Tato kniha, sestávající z 23 kapitol, se pokouší stručně popsat historii pahlavíjských monarchů, kteří byli svrženi lidovou revolucí v roce 1979, a náboženské diktatury, která nastoupila na jejich místo poté, co si Rúholláh Chomejní uzurpoval vedení protimonarchistické revoluce. První tři kapitoly se věnují nelegitimnímu vzestupu pahlavíjských monarchů prostřednictvím brutálních represí a zahraničních intervencí a letům předcházejícím revoluci v roce 1979. Dalších několik kapitol se zabývá tím, jak duchovenstvo v čele s Chomejním, tolerované a ponechané šáhem nedotčené, v rozporu se zdecimovanými demokratickými silami, uneslo revoluci a zmařilo její nabídky svobody.

V další kapitole jsou demaskovány monarchistické pozůstatky předchozího režimu a v následující kapitole je popsáno hnutí odporu proti teokratickému režimu. Destruktivní vnitřní a mezinárodní politice režimu se věnují kapitoly 9 až 17. Důsledky zločinů režimu a jeho appeasementu ze strany západních vlád jsou rozebrány v kapitolách 18 a 19. Soustředěnou a zlovolnou dezinformační kampaní režimu proti opozici a používáním kybernetické války se zabývají kapitoly 20 a 21.

Poslední dvě kapitoly se zabývají současným národním povstáním v Íránu a vyhlídkami na jeho demokratický výsledek. Revoluce proti šáhovi Pahlavímu v roce 1979 začala v lednu 1978 prvním krvavým potlačením demonstrací a trvala 13 měsíců, přičemž vyvrcholila útěkem šáha a svržením jeho režimu. Tato revoluce po více než čtyřiceti letech organizovaného odporu trvá v době psaní tohoto článku již pátý měsíc a demonstranti, nezastrašeni mírou represe, volají po "smrti Chameneímu", nejvyššímu představiteli režimu, a po plošné změně režimu. Tentokrát režim, kterému se nepodařilo íránské hnutí odporu fyzicky ani politicky zdecimovat či zlikvidovat, čelí nevyhnutelnému pádu z rukou lidového povstání inspirovaného tímto desítky let trvajícím odporem a jím předkládanou vizí svobodného, demokratického, pluralitního, bezjaderného Íránu s oddělením náboženství od státu.