Autor se zabývá otázkou, proč a jak demokracie v Jižní Koreji přispěla k přechodu k neoliberálnímu kapitalismu, který se později také stal demokratickým. Aby na ni odpověděl, upozorňuje na nedemokratický charakter předneoliberálního kapitalismu v Jižní Koreji.
V návaznosti na Luca Boltanského a ve Chiapello studie ukazuje, že tento charakter vedl v 80. letech 20.
století k úzkému prolínání kritiky demokracie s požadavkem demokracie a následně k ospravedlnění neoliberálního kapitalismu prostřednictvím demokracie. Metodologicky je práce založena na kritické analýze diskurzu.
