Die Lachverstandigen Im Mittelalter: Untersuchungen Zu Darstellungen Und Bewertungen Des Lachens in Heiligenviten
V medievistice se dlouho předpokládalo, že smích měl ve středověku negativní konotaci a byl projevem těla, který příliš utlačoval. Skutečnost, že toto tvrzení není obhajitelné a není v souladu s existujícími zobrazeními smějících se světců ve středověkých textech, je východiskem této knihy.
Systematickou analýzou především vitae světců ve srovnání s dalším textovým materiálem je Kirsten Darby schopna prokázat, že smích jako tělesná praktika byl vhodný pro společenské a náboženské odlišení. Aktéři se svými znalostmi a výroky týkajícími se smíchu mohli identifikovat jako odborníci, jako lidé, kteří smíchu rozumí.
Znalosti těchto expertů se vztahují k textovým žánrům a tradicím, které mají vliv na reprezentace a hodnocení typů, motivů a aktérů smíchu. V souladu s tím neexistuje jednotný postoj ke smíchu, ale spíše polyfonie, která vyplývá z různých mocenských vztahů, socializačních kontextů, představ o zbožnosti a souvisejících procesů sebevzdělávání.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)