Tato studie, situovaná na pomezí dějin obrazů a filozofie dějin, zkoumá obrazový topos ničení antických a neevropských pre-(obrazů) v křesťanském mocenském diskurzu 16.-18. století ve smyslu kriticko-analytického popisu.
V této souvislosti jsou diskutovány obrazové typologie pravověrného vládce či mučedníka, který jako násilný ničitel obrazů strukturálně napodobuje akt ničení egyptských modl Kristem při jeho útěku do Egypta. Tyto dvě postavy se staly prototypy konfesijního výkladu dějin, zejména v období katolického baroka. V raném novověku přispěly k anachronické fikci středověku jako zakladatelského období křesťanské ortodoxie a zároveň jako přípravné etapy celosvětové misijní činnosti.
Ničení "cizích" obrazů jde ruku v ruce s metaforickou standardizací a sémantickým posilováním "vlastních" obrazů. Téma je ilustrováno na případových studiích církevní a císařské obrazové propagandy v zemích Koruny české a Rakouské, které prošly rekatolizací po roce 1620.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)