Recenze čtenářů
Shrnutí:Recenze vyzdvihují Bhaskarovu _Dialektiku_ jako náročné, ale důležité filozofické dílo, jehož cílem je propojit etiku, politiku a kritický realismus. Navazuje na Bhaskarovy dřívější teorie, zejména na jeho názory na vědu a společenské vědy, a zároveň se zabývá složitostí reality a společenskými rozpory. Kniha vyzývá k hlubšímu chápání pravdy a svobody jako procesů, nikoli statických stavů.
Klady:Kniha je považována za budoucího klasika etiky a politické filosofie a poskytuje komplexní a nezbytný diskurz o vztahu mezi filosofií a politickým jednáním. Bhaskarův normativní projekt je oceňován pro svou ambicióznost a hloubku a první kapitola je vyzdvihována pro svou přístupnost. Za pozitivní aspekty je považována výzva k větší autonomii a požadavek demokratických vztahů.
Zápory:Mnozí považují knihu za obtížně srozumitelnou a domnívají se, že vyžaduje dobrou znalost Bhaskarových předchozích prací. Mezi kritické připomínky patří i pocit, že spojení mezi filozofií a politickým jednáním zůstává nedořešeno, neboť stále chybí aplikace filozofického rámce na reálné politické jednání.
(na základě 3 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Dialectic: The Pulse of Freedom
Obsah knihy:
Dialektika je dnes všeobecně považována za klasiku současné filozofie. Tato kniha, která poprvé vyšla v roce 1993, si klade tři hlavní cíle: vypracovat obecnou teorii dialektiky, jejímž zvláštním případem je dialektika hegelovská.
Dialektické obohacení a prohloubení kritického realismu, tj. do systému dialektického kritického realismu.
A nástin prvků totalizující kritiky západní filosofie.
První kapitola objasňuje racionální jádro hegelovské dialektiky. Druhá kapitola pak přechází k rozpracování obecné teorie dialektiky. Roy Bhaskar izoluje omyl "ontologické monovalence" a poté ukazuje, jak mají absence a další negující pojmy, jako je rozpor, legitimní a nezbytné ontologické zaměstnání. Poté podává synoptický výklad klíčových dialektických pojmů, jako je konkrétní univerzum.
Aby nastínil další dialektický vývoj kritického naturalismu prostřednictvím popisu toho, co nazývá čtyřrovinným společenským bytím.
A po úvaze o dialektické kritice analytického rozumu přechází k reálnému vymezení dialektiky jako absentující absence a v lidské sféře k axiologii svobody.
Třetí kapitola rozšiřuje a prohlubuje charakteristický zájem kritického realismu o ontologii, vědu, společenské vědy a emancipaci nejen do oblasti negativity a totality, ale také do oblasti reference a pravdy, časoprostoru, napětí a procesu, logiky dialektické univerzality a do roviny etiky, kde artikuluje kombinaci morálního realismu a etického naturalismu, přičemž zohlednění elementární touhy zahrnuje závazek vůči eudaimonistické společnosti. Poté následuje vznešená diskuse o klíčových momentech trajektorie západní filosofie, jejíž tradici lze nyní vidět jako založenou na tom, co autor nazývá nesvatou trojicí epistemického omylu neboli redukce bytí na poznání, prvotní stísněnosti neboli rozpadu struktury a aletické pravdy a ontologické monovalence.
