Děti chudých

Recenze čtenářů

Vydání TCB Classics nabízí upravený text s rejstříkem, což zvyšuje jeho využitelnost pro čtenáře, kteří se zajímají o témata spojená s životem přistěhovalců v newyorských chudinských čtvrtích v 19. století. Obsahuje cenné zdroje o Jacobu Riisovi a jeho přínosu jako reformátora a fotografa spolu s historickými fotografiemi, které dokumentují dobové podmínky.

⬤ Kvalitně zpracované a krásně navržené vydání s rejstříkem
⬤ obsahuje další zdroje o Jacobu Riisovi
⬤ odstraňuje překlepy z dřívějších vydání
⬤ zachovává historický význam fotografií z 19. století.

Některé fotografie nemusí splňovat moderní očekávání ohledně srozumitelnosti; zachovává původní britský pravopis, který může být pro některé čtenáře rušivý.

(na základě 1 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Children of the poor

Obsah knihy:

Problém dětí je problémem státu. Tak jako my formujeme děti pracujících mas v našich městech, tak formujeme i osud státu, který ony budou následně řídit a převezmou otěže z našich rukou.

Úměrně tomu, jak je zanedbáváme nebo míjíme, leží vina za budoucí špatnou vládu na nás. Města už dávno drží rovnováhu moci; jejich nadvláda bude brzy absolutní, pokud se v blízké budoucnosti nenajde nějaký způsob, jak rozptýlit obyvatelstvo, které éra parní síly a průmyslového rozvoje stlačila do velkých center této energie. Na počátku století tvořilo městské obyvatelstvo Spojených států 3,97 % z celkového počtu, tedy necelou jednu pětadvacetinu.

Dnes je to 29.

12 procent, tedy téměř každý třetí. Za dobu života těch, kteří byli v době prvního výstřelu na Fort Sumter nemluvňaty, se téměř zdvojnásobil.

V činžácích amerických metropolí dnes žije milion a čtvrt lidí. Je zřejmé, že existuje důvod, proč je konečně věnována zvýšená pozornost životu a konání druhé poloviny, která byla příliš dlouho bez povšimnutí. Filantropii ji někdy nazýváme povýšenecky.

Lepší je říkat tomu sebeobrana. V New Yorku je k tomu o to větší důvod, že je otevřenými dveřmi, kterými sem proudí prakticky neomezené přistěhovalectví, neznalé a nepřizpůsobené našim institucím; odkladištěm, kde se zbavuje břemene bezmoci a neschopnosti a nechává průvod silných a schopných volně pokračovat dál. Tato sedlina tvoří tělo naší chudiny, kontingent, který žije stále z ruky do úst, bez zásob a bez prostředků, jak se zajistit na zítřek.

V první generaci předjímá naše chudinské čtvrti; v druhé generaci její nejhorší prvky, posílené vlivy, které tam převládají, rozvíjejí drsňáka, který se staví proti společnosti s tvrzením, že mu svět dluží živobytí a že si ho vybere po svém. Jeho plán je praktickým uplatněním ducha našich svobodných institucí, jak mu to umožnily jeho příležitosti.