Desegregace oltáře: Josefité a boj za černošské kněze, 1871-1960

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 15 hlasů.

Původní název:

Desegregating the Altar: The Josephites and the Struggle for Black Priests, 1871--1960

Obsah knihy:

Historicky se černoši v Americe hlásili v mnohem větším počtu k některým protestantským denominacím než k římskokatolické církvi. Při analýze tohoto jevu se vědci někdy odvolávají na nedostatek černošských katolických kněží, ale nikdo dostatečně nevysvětlil, proč církev až do 30. let 20. století nevysvětila významný počet černošských duchovních. Desegregace oltáře, široce založená studie zahrnující afroamerické, římskokatolické, jižanské a institucionální dějiny, tuto mezeru zaplňuje tím, že zkoumá tuto problematiku prostřednictvím zkušeností Společnosti Nejsvětějšího Srdce Páně svatého Josefa neboli josefínů, jediného amerického společenství katolických kněží, kteří se věnovali výhradně evangelizaci černochů.

Na základě rozsáhlého výzkumu v dosud uzavřených nebo nedostupných archivech mnoha arcidiecézí, diecézí a řeholních společenství Stephen J. Ochs ukazuje, že v mnoha případech římskokatolické úřady záměrně vyloučily Afroameričany ze svých seminářů. Vědomá diskriminace ze strany mnoha biskupů a vedoucích řeholních institutů pramenila z řady faktorů, včetně slabého a zranitelného postavení církve na Jihu a z toho plynoucí neochoty jejích vedoucích představitelů zpochybňovat místní rasové normy; tendence římských katolíků přizpůsobovat se regionální a národní kultuře, v níž žili; hluboce zakořeněných psychosexuálních obav, že černí muži nebudou schopni udržet kněžský celibát; a "misionářského přístupu" k černochům, který je považoval spíše za pasivní děti než za potenciální partnery a vůdce.

Josephité pod vedením Johna R. Slatteryho, svého prvního generálního představeného (1893-1903), se vzepřeli převládajícím rasistickým náladám tím, že v letech 1891-1907 přijali černochy do své koleje a semináře a tři z nich povýšili na kněze. Tento čin se však ukázal být natolik výbušný, že pomohl Slatteryho vyhnat z církve a téměř zničil josefovskou komunitu. Tváří v tvář takovému odporu josefovské autority uzavřely svou kolej a seminář pro černošské kandidáty s výjimkou příležitostných mulatů. Vedoucí úloha v rozvoji černošského duchovenstva poté přešla na misionáře Společnosti potápějícího se slova. Mezitím afroameričtí katolíci v čele s profesorem Thomasem Wyattem odmítali připustit, aby josefité v tichosti opustili podanou žádost. Založili Federativní sdružení amerických barevných katolíků a tlačili na josefity, aby se vrátili ke své dřívější politice; své stížnosti sdělili také Svatému stolci, který zase v tichosti tlačil na americkou církev, aby otevřela své semináře černošským kandidátům. V důsledku toho se do roku 1960 počet černošských kněží a seminaristů u josefínů i v celé katolické církvi ve Spojených státech výrazně zvýšil.

Studie Stephena Ochse o josefitech ilustruje houževnatost a zákeřnost institucionálního rasismu a tendenci církví volit tváří v tvář kontroverzním společenským otázkám spíše institucionální bezpečnost než prorocký postoj. Jeho kniha obratně ukazuje, že boj černošských katolíků za kněze vlastní rasy odrážel úsilí Afroameričanů v celé americké společnosti o dosažení rasové rovnosti a spravedlnosti.