Deník z temných let 1940-1944: Kolaborace, odboj a každodenní život v okupované Paříži.

Recenze čtenářů

Kniha přináší osobní a filozofickou výpověď o životě během nacistické okupace Paříže, v níž se autorovy úvahy prolínají s historickými souvislostmi. Kniha byla chválena pro krásný rukopis a hluboké postřehy, ale kritizována pro své zaměření na autorovy pocity před obecnějšími zkušenostmi z každodenního života během okupace.

⬤ Krásně napsané a s hlubokými filozofickými postřehy.
⬤ Poskytuje jedinečný osobní pohled na nacistickou okupaci Paříže.
⬤ Zapojuje se do historických souvislostí a dějin francouzské inteligence.
⬤ Podněcuje k úvahám o svobodě a lidské integritě.
⬤ Pro svůj historický význam je ve Francii uznáván jako povinná četba.

⬤ Chybí ucelený přehled o každodenním životě během okupace; příliš se zaměřuje na autorovy osobní pocity.
⬤ Zavádějící název, pokud jde o zaměření obsahu.
⬤ Nemusí najít odezvu u čtenářů, kteří hledají spíše faktografický popis než filozofické úvahy.
⬤ Některým čtenářům se kniha četla obtížně, styl vyprávění byl těžkopádný.

(na základě 29 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Diary of the Dark Years, 1940-1944: Collaboration, Resistance, and Daily Life in Occupied Paris

Obsah knihy:

Vítěz ceny Francouzsko-americké nadace za překlad literatury faktu

Deník z temných let 1940-1945 Jeana Gu�henna je nejčastěji citovaným svědectvím o životě v okupované Francii. Ostře sledovaný záznam každodenního života pod nacistickou nadvládou v Paříži a hořký komentář k literárnímu životu v těchto letech byl také označen za pozoruhodnou esej o odvaze a zbabělosti (Caroline Moorehead, Wall Street Journal). David Ball zde přináší nejen první anglický překlad tohoto významného historického dokumentu, ale také vůbec první komentované a opravené vydání.

Gu�henno byl známý politický a kulturní kritik, levičák, ale ne komunista, a nekompromisní antifašista. Na rozdíl od většiny francouzských spisovatelů za okupace odmítl napsat jediné slovo pro nacisty kontrolované nakladatelství. V tomto deníku vyjádřil svůj intelektuální, morální a emocionální odpor: hanbu za kolaboraci vichistické vlády s nacistickým Německem, pohrdání její falešně vlasteneckou reakční ideologií, rozhořčení nad jejím antisemitismem a hanobením republiky, kterou zrušila, zděšení nad stále brutálnějšími represemi a znechucení nad kolegy intelektuály, kteří dál bezstarostně psali o umění a kultuře, jako by okupace neexistovala - nemluvě o těch, kteří své nové pány chválili v próze a poezii. Byl také učitelem francouzské literatury a neustále pozoroval mladé lidi, které učil, někdy zarmoucený jejich konformismem, ale vždy se jim vášnivě snažil vnuknout hodnoty francouzské kulturní tradice, kterou miloval. V Gu�hennově deníku se často objevují jeho vlastní úvahy o velkých textech, které vyučuje, a v kontextu okupace jim vdechuje zvláštní význam. Ballovo vydání Gu�hennova epického deníku, doplněné pečlivými poznámkami a biografickým rejstříkem, nabízí čtenářům hlubší pochopení nejen Gu�hennových kulturních narážek, ale také dramatických historických událostí, které prožíval.