Původní název:
Decolonising Governance: Archipelagic Thinking
Obsah knihy:
Moc je sice globalizovaná, ale vestfálské pojetí suverenity nadále určuje politické a právní uspořádání na domácí i mezinárodní úrovni: globální problémy - dědictví kolonialismu, které se projevuje v pokračujícím vysídlování lidí a ničení životního prostředí - se tak řeší "místně" a neúčinně. Demokratické instituce, které nejsou určeny k řešení situací vzájemné závislosti, se ocitají v krizi. Reforma v tomto případě není pouze operativní, ale i koncepční: politické vztahy je třeba vytyčit jinak.
Kulturní negramotnost, která brání tomu, aby se místní znalosti investované do míst vytvářely podle jejich příběhů, musí být uznána jako hlavní překážka dekolonizace správy.
Archipelagické myšlení odkazuje na opomíjené rozměry humánní geografie Země, ale také na geopolitiku vztahovosti, kde je správa chápána performativně jako neustálé stanovování směnných kurzů. Carter trvá na poetické gramotnosti, která musí být základem dekolonizační politiky, a navrhuje cestu ze slepé uličky nesouměřitelnosti, která je příčinou tvrzení o domorodé suverenitě. V diskusi o dvoukulturních strategiích správy areálů v jihozápadní Viktorii, Maluce (Indonésie) a meziregionálně v Arafurském a Timorském moři Carter argumentuje existencí tvůrčích regionů konstituovaných archipelagicky, které mohou zasáhnout a přepsat teorii a praxi dekolonizace.
Kniha Decolonising Governance, která se vyznačuje velkou stylistickou elegancí a obratností analýzy, je významným zásahem do příbuzných oblastí ekologických, ekokritických a environmentálních humanitních věd. Je metodologicky novátorská, neboť do popředí staví vztahovost jako spojnici mezi poetikou a politikou, a bude také velmi zajímavá pro badatele v řadě oblastí, včetně komunikační praxe, designu biodiverzity půdy a moře, řízení dvoukulturních zdrojů a konstituování postwestfálských regionálních jurisdikcí.
