Dějiny katolické morální teologie ve dvacátém století

Recenze čtenářů

Recenze knihy Jamese Keenana vyzdvihují její osvobozující a informativní přístup k morální teologii a upozorňují na její zaměření na roli svědomí, historický kontext a klíčové osobnosti morální teologie. Kritika však zdůrazňuje, že kniha předkládá nevyvážený pohled na dějiny a pro některé čtenáře postrádá praktické využití.

⬤ Osvobozující pohled na morální rozhodování a význam svědomí.
⬤ Silná historická metoda a hloubka obsahu.
⬤ Přístupný styl psaní, který rozšiřuje chápání morální teologie.
⬤ Kniha je považována za významný příspěvek k oboru, který má potenciál stát se klasikou.

⬤ Někteří recenzenti se domnívají, že předkládá nevyvážený pohled na katolické morální dějiny.
⬤ Některé domněnky a kritiky v textu jsou považovány za irelevantní nebo kontroverzní.
⬤ Kniha může být pro začátečníky příliš pokročilá a postrádá zaměření na aplikovanou etiku.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

A History of Catholic Moral Theology in the Twentieth Century

Obsah knihy:

Jedná se o historický přehled římskokatolické teologické etiky 20. století (známé také jako morální teologie).

Teze zní, že pouze na základě historického zkoumání můžeme skutečně pochopit, jak se z nejkonzervativnějšího a nejnegativnějšího oboru katolické teologie na počátku 20. století mohl do konce 20. století stát obor nejinovativnější.

Dvacáté století začíná překladem morálních příruček do lidového jazyka.

Po prozkoumání příruček Thomase Slatera a Henryho Davise se Keenan věnuje třem dílům a vrcholné syntéze inovací, které všechny vznikly před druhou světovou válkou, během ní a krátce po ní. V první z nich se Odon Lottin ptá, zda je morální teologie dostatečně historická, Fritz Tillmann, zda je dostatečně biblická, a Gerard Gilleman, zda je dostatečně spirituální.

Bernard Haering tyto příspěvky začleňuje do svého Zákona Kristova. Samozřejmě, že lidé jako Gerald Kelly a John Ford v USA jsou stejně jako několik moralistů jinde klasickými strážci bran, kteří cenzurují inovace. Ale s Humanae vitae a následnými encyklikami biskupové a papežové odmítají směr morálních teologů.

Zároveň se morální teologové jako Josef Fuchs ptají, zda je místo morální pravdy v kontinuálním, univerzálním učení magisteria, nebo v morálním úsudku informovaného svědomí. Při svém směřování k hlubšímu pochopení svého oboru jako oboru, který formuje svědomí, se hlouběji obracejí k místní zkušenosti, kde pokračují ve své inovační práci. Na každém kontinentu následně vznikají jejich vlastní respondenti: V Evropě hovoří o autonomii a personalismu, v Latinské Americe o teologii osvobození, v Severní Americe o feminismu a černošské katolické teologii a v Asii a Africe o hlubokém postkoloniálním interkulturalismu.

Na závěr tvrdím, že teologická etika je ve své podstatě historická a inovativní, hledá morální pravdu pro svědomí tím, že se snaží promlouvat napříč kulturami.