Původní název:
Grandad's Army: Volunteers Defending the British Isles in the First World War
Obsah knihy:
V srpnu 1914, po vypuknutí první světové války, byl na muže vyvíjen obrovský tlak, aby narukovali do Kitchenerových nových armád, které měly doplnit malou pravidelnou armádu a teritoriální jednotky. Tento tlak byl intenzivní a plakáty, prosby místních hodnostářů a zjevně nevybíravé rozhánění bílého peří, to vše ještě zhoršovalo mužskou citlivost.
Všichni známe, i když jen díky televiznímu pořadu BBC „Tátova armáda“, domobranu z druhé světové války. Mnohem méně je známo o jejich obdobě z první světové války: Dobrovolnickém výcvikovém sboru (VTC). Stejně jako jejich protějšky za 2.
světové války byly VTC tvořeny těmi, kteří byli příliš staří, příliš mladí, příliš neschopní nebo příliš nepostradatelní pro službu v pravidelných jednotkách. Bojovali za právo být vyzbrojeni, uniformováni a vycvičeni, za právo být zaměstnáni na smysluplných úkolech a zpočátku i za právo vůbec existovat.
Tato kniha zkoumá vznik, vývoj a strukturu VTC spolu s těmi, kdo patřili k mnoha podpůrným zdravotnickým, dopravním, policejním a mládežnickým organizacím, které udržovaly domácí ohně nebo se je v některých případech snažily uhasit. VTC vzniklo z potřeby těch mužů, kteří byli nuceni zůstat doma, aby bylo vidět, že dělají svou práci.
Odsun většiny pravidelné armády i teritoriálních sil na západní frontu vnímali jako příležitost připravit se na odpor proti očekávané německé invazi do Británie a jako způsob, jak čelit obviněním z vyhýbání se službě nebo dokonce ze zbabělosti.
