Recenze čtenářů
Shrnutí:Philip C. Almond: „Ďábel: Almond: „Nový životopis“ přináší akademický pohled na koncept ďábla v průběhu dějin a propojuje teologické, kulturní a filozofické perspektivy. Kniha není prostým životopisem, ale spíše studií o vývoji názorů na ďábla od raného křesťanství až po moderní dobu, což z ní činí cenný zdroj informací pro nábožensky založené i sekulární čtenáře.
Klady:Kniha je dobře propracovaná, poutavá a poskytuje hluboký ponor do dějin myšlení o ďáblovi. Je přístupná i těm, kteří mají sekulární vzdělání, a informace podává nezaujatě a bez předsudků. Pro mnoho čtenářů byla fascinující a poučná, ocenili historické prvky v souvislostech a jedinečné pohledy na pojem ďábla. Ve srovnání s mnoha jinými akademickými texty je relativně krátká a snáze stravitelná.
Zápory:Navzdory svým silným stránkám může kniha vzhledem ke své akademické povaze působit hutně a náročně. Někteří čtenáři měli pocit, že se opakuje a místy je zapomenutelná. Navíc ti, kdo očekávají spíše vyprávěcí biografii Ďábla, mohou být zklamáni, protože místo přímočarého vyprávění se zaměřuje spíše na abstraktní filozofické diskuse. Několika čtenářům se kniha zdála suchopárná, což podtrhuje její vědecký přístup, který se nemusí líbit všem.
(na základě 12 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Devil: A New Biography
Obsah knihy:
"Ačkoli ďábel stále "žije" v moderní populární kultuře, za posledních 250 let se stal okrajovou záležitostí dominantního západního intelektuálního myšlení. To, že bez něj nelze myslet ani si představit život, že je součástí každodennosti, neustále přítomný v přírodě a dějinách a činný v hlubinách našeho já, bylo téměř zapomenuto. Cílem této práce je přivést moderní čtenáře k hlubšímu pochopení toho, že od prvních staletí křesťanského období až po nedávné počátky moderního světa nebylo možné vyprávět lidský příběh a žít lidský život bez "života" ďábla. S tím souvisí hlubší poznání, že po většinu posledních dvou tisíc let byl boj mezi dobrem a zlem v srdcích a myslích mužů a žen jen odrazem kosmického boje mezi Bohem a Satanem, božským a ďábelským, který byl jádrem samotných dějin." - z knihy Ďábel.
Lucifer, Mefistofeles, Belzebub.
Ha-Satan neboli Protivník.
Iblis nebo Šajtán: bez ohledu na to, pod jakým jménem vystupuje, byl ďábel po celé věky a napříč civilizacemi podmanivou a charismatickou osobností. V křesťanství, judaismu a islámu byla domnělá vláda Boha dlouho zpochybňována ohnivou zlobou jeho protivníka, protože soupeřící síly dobra a zla mezi sebou vážily lidské duše na vahách.
Philip C. Almond v knize Ďábel zkoumá postavu ztělesněného zla z prvních staletí křesťanské éry. Cestou popisuje vzestup démonologie jako intelektuálního a teologického hnutí, pronásledování žen, o nichž se věřilo, že se stýkají s ďáblem a jeho přisluhovači, jako čarodějnic a úpadek víry v peklo a v anděly a démony jako tělesné bytosti v důsledku osvícenství. Almond ukazuje, že kníže temnot zůstává neodolatelným tématem v historii, náboženství, umění, literatuře a kultuře.
Almond brilantně lokalizuje "život" ďábla v rámci širšího křesťanského příběhu, jehož je neoddělitelnou součástí.
"Démonický paradox" ďábla jako Božího vymahače a zároveň jeho nepřítele je jádrem křesťanství. Vyprávěním o křesťanských dějinách ďábla se prolíná další složitá a komplikovaná historie: historie představy ďábla v západním myšlení. Čarodějnictví, čarodějnice, posedlost, dokonce i melancholie, to vše bylo přičítáno ďáblovi. Dokud si osvícenství nevynutilo "rozčarování" ze starých archetypů, byly dokonce i racionální osobnosti jako Tomáš Akvinský posedlé povahou ďábla a specifickými vlastnostmi řádů démonů a andělů. Významným momentem v dějinách démonologie i teologie bylo, když Benedikt de Spinoza (1632-1677) popřel existenci ďábla.
Téměř o čtyři sta let později lidová fascinace myšlenkou ďábla dosud neutichla.
