D'Angelovo vúdú

Recenze čtenářů

Kniha přináší důkladný průzkum D'Angelova druhého alba „Voodoo“, v němž se mísí základní informace, kulturní poznatky a osobní úvahy. Celkově zvyšuje čtenářovo porozumění hudbě a umělci, a to i přes některé drobné nepřesnosti a kontroverzní názory, které jsou v knize vyjádřeny.

⬤ Informativní a vášnivé psaní
⬤ posiluje uznání pro 'Voodoo' a D'Angela
⬤ dobře strukturované a soudržné vyprávění.

⬤ Některé nepřesnosti a nesrovnalosti ve faktech
⬤ subjektivní komentáře, které nemusí být všeobecně přijatelné
⬤ některým čtenářům mohou připadat přirovnání zvláštní.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

D'Angelo's Voodoo

Obsah knihy:

Voodoo, D'Angelovo dlouho očekávané album z roku 2000, určilo standard hudebního cyklu označovaného jako „neo-soul“, což je označení, které zpěvák a skladatel o více než deset let později odmítl.

Album je výsledkem vyhrocených emocí a sloučeného cítění; je spojením soulu, rocku, jazzu, gospelu, hip-hopu a afrobeatu. D'Angelo zhudebnil své vlastní radosti a nejistoty jako mužské dítě v zemi zaslíbené.

Byla to zároveň pocta jeho hudebním hrdinům: Prince, Sly Stone, Marvin Gaye, J Dilla... a zároveň dekonstrukcí samotného rhythm and blues. Navzdory téměř všeobecnému uznání se ukázalo, že zvuková expanzivita Voodoo je příliš mlhavá pro vysílání v mnoha rádiích, protože prosakuje mimo přijatelné hranice komerční R&B hudby.

Voodoo bylo černé, bylo rozhodně magické a téměř ho zastínil čtyřminutový videoklip s D'Angelovými zpocenými břišními svaly. „Video“ vytvořilo akcentovaný moment, kdy šaman ztratil kontrolu nad kouzlem, které seslal.