Původní název:
Chupacabra: Tales of Blood & Ink
Obsah knihy:
Ahoj, to jsem já, Alessandra, můžeš mi říkat Sanny, počkej, nemysli si, že je to proto, že jsme si blízké nebo tak něco, jen nechci slyšet, jak zkomolíš to R v mém jméně, to je všechno.
Každopádně si asi říkáš, proč jsi tady, jak jsme se vůbec potkali? Víš, že jsem jenom středoškolák, ne? Já vím, působivé, ale zůstaň se mnou, snažím se odhalit pravdu o těch podivných událostech, o těch podivných náhodách, které se dějí v mém rodném městě East Valley.
Vlastně udělejme na chvíli krok zpět a srovnejme si pár věcí. Zaprvé, přemýšleli jste někdy o tom, proč máte pocit, že elitní třída nikdy nestárne, proč bez ohledu na to, jak tvrdě pracujete, bez ohledu na to, jaké máte „štěstí“, zdánlivě nemůžete dosáhnout úrovně, jakou vidíte v médiích? Myslel bych si, že už to samo o sobě vyvolá otázky o věcech, o tom, jak a kdo a proč a kdy. Ale zřejmě když tyto otázky položíte, setkáte se s odporem, se lží, s útoky... naštěstí pro mě, to je moje oblíbená příchuť obdivu.
Vážně, není divu, že tyto záhady ještě nebyly odhaleny, že se jim nedostalo jejich 15 minut slávy. Pokaždé, když se v tom šťouráte, tak vás někdo obviní nebo zruší, nebo ještě hůř... vyloučí. Sakra, mluvím jako Hermiona Grangerová, ale myslím to vážně.
Nepocházím z ničeho, no, vlastně nepocházím z ničeho, s mámou bydlíme v nejchudší části města a já jsem jedna z těch „šťastlivců“, které do EVR přivezli autobusem, aby „ukázali“ inkluzi z nejvýznamnější státní školy v zemi.
Jak víte, jestli jste nahoře dávali pozor, můj táta zemřel dřív, než jsem se narodila, takže toho o něm moc nevím, ale vím, že jeho smrt a to, že moje máma je naprostá legenda, mi zajistily místo v EVR. A já toho privilegia využívám už od svých devíti let. Když o tom tak přemýšlím, je to trochu divné, že mě vybrali, ehhh cokoliv, no, vraťme se k tomu. Jak jsem říkal, v každé třídě jsem vynikal, byl jsem chytřejší na každém kroku, ha, tihle místní nikdy neviděli nikoho, jako jsem já, a tak se mi to líbí.
Ne hloupý, ne moje rasa, ne barva mé kůže, mluvíme o mé ekonomické třídy, můj nedostatek privilegií a můj velký ole mozek. Zůstaňte se mnou, tohle není příběh o rase, je to příběh o kapitalistickém kastovním systému, do kterého jsme se tady v Americe nechali ukolébat.
Takže když říkám, že jsem ten poslední, kdo by měl slídit a klást těžké otázky, víte, že to myslím vážně. Ale už jsem zase příliš chytrý pro své vlastní dobro. Nemůžu nechat tyhle otázky v hlavě bez odpovědi, nemůžu nechat tyhle podivnosti bez zdůvodnění přetrvávat, takhle prostě nejsem nastavená. Takže ať už mě vyloučí, nebo (doufejme, že alespoň) umučí, zjistím některé pravdy o podhoubí americké elitní třídy, a to vše v době, kdy jsem absolvoval jednu z jejich elitních škol, v době, kdy se hlásím na jednu z jejich elitních institucí; bože, ta ironie elitářství mě neopouští.
Doufejme, že když budu mít štěstí, dostanu se do první řady, kde uvidím, jak se dělá klobása. Na to, jak se tihle lidé udržují u moci, co obnáší operace k vytvoření systému, a co je na tom všem nejzajímavější, proč mám sakra pocit, že se dějí sračky, které realita nedokáže vysvětlit?
Teď, když už víte trochu víc o tom, proti čemu stojíme, o možných nebezpečných věcech, jste stále ochotni to dotáhnout do konce?
Ano? Dobře, tak jdeme do králičí nory.
