Čtyřicet způsobů, jak přemýšlet o architektuře: Dějiny a teorie architektury dnes

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 6 hlasů.

Původní název:

Forty Ways to Think about Architecture: Architectural History and Theory Today

Obsah knihy:

Jak o architektuře přemýšlíme historicky a teoreticky? Kniha Čtyřicet způsobů, jak přemýšlet o architektuře představuje některé z nejrůznějších způsobů, jakými se dnes přistupuje k dějinám a teorii architektury.

Inspirací pro tento projekt je práce Adriana Fortyho, profesora dějin architektury na Bartlett School of Architecture na University College London (UCL), který je již 40 let mezinárodně uznávaným předním britským vědcem v této disciplíně. Fortyho četné publikace, zejména Objects of Desire (1986), Words and Buildings (2000) a Concrete and Culture (2012), měly zásadní význam pro otevření nových přístupů k dějinám a teorii architektury a pomohly vytvořit zcela nové oblasti studia. Jeho výuka na The Bartlett nadchla novou generaci pro vzrušující možnosti dějin a teorie architektury jako oboru.

Tato sbírka obsahuje celkem 40 esejů, které se zabývají klíčovými tématy od paměti a dědictví až po každodenní život, stavební materiály a městské prostory. Vedle kritické teorie, filozofie, literatury a experimentálního designu odkazuje i na bezprostřednější a aktuálnější otázky zastavěného prostředí, jako je globalizace, lokalismus, regenerace a ekologie. Stručné a poutavé příspěvky se zamýšlejí nad architekturou z různých úhlů pohledu.

Mezi přispěvateli jsou významní historici a teoretici odjinud - například Jean-Louis Cohen, Briony Fer, Hilde Heynen, Mary McLeod, Griselda Pollock, Penny Sparke a Anthony Vidler - a také Fortyho kolegové z Bartlett School of Architecture včetně Iaina Bordena, Murraye Frasera, Petera Halla, Barbary Penner, Jane Rendell a Andrewa Sainta. Do knihy Forty Ways to Think about Architecture přispěli také významní architekti, jako jsou Tony Fretton, Jeremy Till a Sarah Wigglesworthová, a známí kritici a autoři architektonické literatury, například Tom Dyckhoff, William Menking a Thomas Weaver. Mnozí z přispěvatelů jsou bývalými studenty Adriana Fortyho.

Prostřednictvím těchto rozmanitých esejů jsou čtenáři vybízeni k přemýšlení o tom, jak historie a teorie architektury souvisí s jejich vlastním výzkumem a projekční praxí, a využívají tak dílo Adriana Fortyho jako katalyzátor pro nové a inovativní myšlení o architektuře jako předmětu.