Čtení jako filozofická praxe

Původní název:

Reading as a Philosophical Practice

Obsah knihy:

Čtení jako filozofická praxe se ptá, proč má čtení - každodenní čtení pro potěšení - pro tolik lidí tak velký význam. Odpovědí je, že čtení je implicitně filozofická činnost.

Pro vášnivé čtenáře je to způsob, jak se vypořádat s určitými základními otázkami o tom, kdo a co jsme, jak bychom měli žít a jak se vztahujeme k ostatním věcem, a zaujmout k nim stanovisko. Kniha zkoumá poučení, která se zdá, že činnost čtení přináší o sebepojetí, morálce a ontologii, a pokouší se objasnit někdy paradoxní tvrzení, která o ní vážní čtenáři vznášejí. Za tímto účelem navrhuje originální teoretický rámec založený na pojmu běžného čtenáře Virginie Woolfové a konceptu praxe Alasdaira MacIntyra.

Zároveň si klade otázku, zda čtení může i nadále plnit tuto roli, když je papír nahrazován elektronickými obrazovkami.

Navzdory zjevnému překrývání zájmů vášnivých čtenářů a věčných otázek filozofie věnuje většina profesionálních filozofů málo pozornosti těm druhům četby, které jsou většině lidí nejbližší. Neměli téměř co říci o činnosti čtení pro potěšení, uvažované samo o sobě a jako takové, ani o tom, jak je důležité pro běžné čtenáře.

Pro mnoho seriózních čtenářů představuje četba způsob, jak se vypořádat s filozofickými otázkami - způsob, jak si klást a někdy i zaujmout stanovisko k určitým základním otázkám o tom, co jsme, jak bychom měli žít a jak se vztahujeme k ostatním věcem. Toto kladení otázek obvykle není tak explicitní a sebeuvědomělé jako debaty, které probíhají ve filozofických časopisech a seminárních místnostech. Má však v podstatě stejný cíl a zabývá se mnoha stejnými problémy.

Kniha Čtení jako filozofická praxe navíc tvrdí, že tyto funkce plní právě "zkušenost" čtení. Čtení není filosofické jen při těch příležitostech, kdy náhodou čteme díla filosofů nebo filosoficky zaměřených spisovatelů. Něco filosofického je v činnosti čtení jako takové i v prožitcích, které lidé při ní mají.

Cílem knihy je objasnit, co to je.