Čtenář o čtení

Recenze čtenářů

Kniha Alberta Manguela je sbírkou krátkých esejů, které se s vášní a nadhledem zamýšlejí nad radostí a důsledky četby. Eseje se věnují různým tématům a mísí osobní anekdoty s literárními úvahami, což z nich činí bohatý zážitek pro milovníky knih. Některým čtenářům však styl připadal na jejich vkus příliš hutný a akademický a vyskytly se i problémy s tím, že místo nového výtisku obdrželi výtisk použitý.

⬤ Podnětná a bohatá na citace a narážky.
⬤ Manguelův jedinečný a osobní pohled dodává knize upřímnost a hloubku.
⬤ Povzbuzuje čtenáře k objevování nových literárních cest.
⬤ Krásně napsané a s vášnivým oceněním četby.
⬤ Inspirativní a pronikavé úvahy o hodnotě knih a čtení.

⬤ Někteří považují styl psaní za příliš hutný nebo akademický.
⬤ Obsahuje neznámé odkazy, které mohou některé čtenáře odradit.
⬤ Několik čtenářů obdrželo použité výtisky, přestože si objednali nové.
⬤ Některé eseje se zdají být recyklované a nenabízejí mnoho nového v porovnání s předchozími díly.

(na základě 18 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Reader on Reading

Obsah knihy:

Intimní a vzrušující cesta světem knih od mezinárodně uznávaného autora

Alberto Manguel, kterého George Steiner nazval „Casanovou čtení“, v této rozsáhlé sbírce svých esejů tvrdí, že čtení v nejširším slova smyslu definuje náš druh. „Přicházíme na svět s úmyslem najít ve všem vyprávění,“ píše Manguel, “v krajině, na obloze, ve tvářích druhých, v obrazech a slovech, které náš druh vytváří.“ Čtení našich vlastních životů i životů druhých, čtení společností, v nichž žijeme, i těch, které leží za našimi hranicemi, čtení světů, které se nacházejí mezi deskami knih, jsou podstatou Čtenáře o čtení.

Třicet devět esejů v tomto svazku se zabývá řemeslem čtení a psaní, identitou, kterou nám literatura propůjčuje, dalekosáhlým stínem Jorgeho Luise Borgese, jemuž Manguel v mládí četl, a souvislostmi mezi politikou a knihami a mezi knihami a našimi těly. V této pozoruhodné sbírce se objevují i témata jako moc cenzury a intelektuální zvědavost, umění překladu a ony „numinózní paláce paměti, kterým říkáme knihovny“. Pro Manguela a jeho čtenáře slova navzdory všemu propůjčují světu soudržnost a nabízejí nám „několik bezpečných míst, skutečných jako papír a osvěžujících jako inkoust“, aby nám poskytla prostor a stravu na naší cestě.