Crimen Obicere: Forenzní rétorika a Augustinova antidonatistická korespondence

Původní název:

Crimen Obicere: Forensic Rhetoric and Augustine's Anti-Donatist Correspondence

Obsah knihy:

Všichni víme, že Augustin byl učitelem rétoriky, než se stal velmi vlivným církevním představitelem. Víme, že rétoriku nepřestal používat ani jako biskup.

Co však ne vždy víme, je to, co si pod pojmem Augustinova rétorika představujeme. Je to styl, řečnické figury zašifrované v podivných názvech jako hendiadys nebo homoioteleuton? Víme také, že Augustin po celou dobu své církevní kariéry psal dopisy, z nichž některé byly velmi polemické. Badatelé se přiklánějí k tomu, že antická korespondence je součástí slavného rituálu přátelství.

Použil však Augustin v tomto kulturním kontextu skutečně dopisy napsané v zápalu donatistického sporu? Po celá desetiletí se o Augustinova díla zajímali především církevní historici a teologové, a to právem. Stojí však za povšimnutí, že lidé, kteří je četli nebo poslouchali v době jejich vzniku, byli absolventy rétorických a právnických škol, kde museli číst Ciceronovy řeči a učit se z rétorických příruček (některé sám napsal, jiné vznikly pod jeho vlivem).

Cílem této studie je dokázat, že Augustinova polemická korespondence se hemží příklady rétorických triků běžně používaných v soudní argumentaci. Tvrdím, že páteř Augustinových protidonatistických dopisů, tedy jeho vzorce argumentace a strategie přesvědčování, je do značné míry tvořena technikami soudní rétoriky.

Mým cílem je nabídnout pohled na to, jak Augustin používal rétorické nástroje zděděné z klasické teorie při vytváření a rozvíjení polemických strategií ve svých protidonatistických dopisech. Tato studie by měla rozšířit naše znalosti o tak různorodá témata, jako jsou dějiny rétoriky, antická epistolografie, polemická literatura a Augustinovo polemické umění.