Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Kate Bradburyové „Čmelák letí stejně“ se setkala s různými recenzemi, mnoho čtenářů chválí její lyrické psaní a emocionální hloubku, jiní mají pocit, že jí chybí směr nebo zaměření. Kniha kombinuje zahradnická témata s osobním vyprávěním o životě a přírodě a mnohé inspiruje k tomu, aby přehodnotili své zahradnické postupy v zájmu ekologické rozmanitosti.
Klady:Lyrické a krásné psaní, emocionálně poutavé, zachycuje radosti a boje zahradničení, podporuje ekologické povědomí a inspiruje čtenáře, aby pozitivně ovlivnili své zahrady. Pro mnohé byla kniha přívětivá a povznášející, což z ní činí hodnotné čtení pro milovníky přírody.
Zápory:Někteří čtenáři považovali knihu za nudnou nebo samoúčelnou a měli pocit, že se často odklání od tématu zahradničení. Několik z nich si přálo větší strukturovanost, názornost nebo přehlednost a nepovažovali ji za tak poutavou jako ostatní. Objevily se zmínky o tom, že knize chybí směr a že je občas poněkud nejasná.
(na základě 54 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Bumblebee Flies Anyway - A memoir of love, loss and muddy hands
Obsah knihy:
„Úžasně intenzivní a upřímný - dojemný návod, jak si navzdory nepřízni osudu vypěstovat naději. Chris Packham, televizní moderátor a autor knihy Fingers in the Sparkle Jar (Prsty ve sklenici s jiskrami)
Když se Kate Bradburyová ocitne v novém domě v Brightonu, pustí se do přeměny svého vybydleného dvorku v krásnou zahradu pro divokou přírodu. Dokumentuje rozpojování země a znovuzrození zahrady, znovudivočení malého městského prostoru. Na vlastní pěst odšroubuje, rozřeže a zatluče palubky, odklidí stavební suť a odpadky pod nimi, překope a obohatí půdu a postupně ji osází rostlinami, o nichž ví, že přilákají volně žijící živočichy. Staví ptačí budky a včelí hotely, věší krmítka a pěstuje rostliny bohaté na nektar a pyl a pomalu vrací do zahrady život.
Zatímco to však Kate dělá, její sousedé dál dláždí a obkládají své zahrady, čímž je uzavírají, volně žijící živočichové, které se snaží zachránit, jsou dále ohroženi a ona cítí, že bojuje těžký boj. Má vůbec smysl zahradničit pro divokou přírodu, když všichni ostatní topí půdu v jedu a cementu?
Bohužel události Kate odvedou od její zahrady a ona se ocitá zpátky doma v Birminghamu, kde vyrůstala, projíždí silnice, po kterých se v osmdesátých letech proháněla na kole, myslí na zahrady a divokou přírodu, které milovala, a je svědkem dalších ztracených pozemků pod dlažebními kostkami. Kdyby se mrtví mohli vrátit, co by řekli o půdě, kterou jsme zabrali, o prastarých cestách, které jsme rozřezali, o divoké přírodě, kterou jsme ztratili?
