Církevní krize na Ukrajině: A její řešení podle posvátných kánonů

Recenze čtenářů

Tato kniha metropolity Nikiforose představuje jasný a dobře zdůvodněný argument proti udělení autokefalie ukrajinským schizmatikům v kontextu pravoslavného kanonického práva. Je chválena pro svou logickou analýzu a stručnost, ale někteří recenzenti mají pocit, že jí chybí hloubka v řešení významných historických faktorů souvisejících s přesuny církevních autorit a vznikajícími schizmaty. Celkově je považována za nezbytnou četbu pro pravoslavné křesťany, kteří se pohybují v současných církevních sporech.

Kniha poskytuje vynikající logickou a kanonickou analýzu, je stručná a přitom informativní a lze ji pravoslavným křesťanům vřele doporučit. Je oceňována pro svou jasnost při řešení zásadních otázek v pravoslavné církvi a předkládá vhled do historických i současných církevních sporů.

Někteří recenzenti poznamenávají, že se kniha vyhýbá řešení klíčových historických otázek, zejména pokud jde o předání moci nad Ukrajinou v roce 1686. Kromě toho se objevují obavy, že se dostatečně nezabývá důsledky vznikajícího neodonatismu nebo celou složitostí ukrajinské krize.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Ecclesial Crisis in Ukraine: And Its Solution According to the Sacred Canons

Obsah knihy:

Tato kniha je nezbytnou četbou pro všechny pravoslavné věřící, aby lépe pochopili, co ukrajinská krize znamená pro budoucnost jejich církve. Pomůže také ostatním, aby v kontextu vztahů mezi Ruskem a Západem viděli dál, než jen k charakteristice krize jako politické události. Jasně ukazuje, že v jádru jde o eklesiologický spor, který volá po koncilovém řešení.

Na podzim roku 2018 přerušila Ruská pravoslavná církev společenství s Konstantinopolským ekumenickým patriarchátem poté, co synod této církve oznámil svůj záměr vytvořit autokefální Pravoslavnou církev Ukrajiny (PUU). V prosinci téhož roku byl v Kyjevě svolán formální koncil a tento nový církevní orgán byl vytvořen ze dvou ukrajinských skupin, které byly dříve všemi pravoslavnými církvemi na světě považovány za schizmatické. To vše se odehrálo, aniž by se ekumenický patriarchát před zahájením tohoto postupu pokusil dosáhnout konsensu všech pravoslavných církví.

O více než dva roky později zůstává nově vzniklá OCU neuznána drtivou většinou světových pravoslavných věřících, přestože byla za tu dobu uznána jako pravoslavná alexandrijským patriarchátem a církvemi na Kypru a v Řecku. Ani toto uznání se však neobešlo bez významných nesouhlasných hlasů. Mezi ně patří i opat známého kláštera Kykkos na Kypru, metropolita Nikiforos. V tomto jadrném textu výmluvně vysvětluje, proč kroky ekumenického patriarchátu způsobily rozkol v pravoslavné církvi na celém světě a jak se v nich naopak odráží prosazování nové eklesiologie, která narušuje tradiční chápání pravoslavné církve jako jediné, v jejímž čele stojí sám Kristus. Je mu jasné, že jedinou cestou k uzdravení a ukončení schizmatu je návrat k takové formě mezipravoslavných vztahů, která respektuje jak konciliaritu, tak hierarchii. Zdůrazňuje přitom svou maximální úctu k historickému místu konstantinopolského ekumenického patriarchátu a naději, že se odvrátí od cesty, po níž se v současnosti ubírá, aby znovu zaujal své právoplatné místo v pluralitě pravoslavné církve.