Čím hlasitěji budu zpívat: Příběh o rasismu, nepokojích a vykoupení

Recenze čtenářů

Kniha vypráví otřesný příběh Leeho Lawrence a jeho rodiny, kteří se domáhali spravedlnosti poté, co policie v 80. letech 20. století neprávem zastřelila jeho matku Cherry Groceovou. Zkoumá dopad tragédie na rodinu, zabývá se tématy rasismu, neschopnosti policie a vytrvalosti a slouží jako osobní memoáry i jako širší komentář k sociální spravedlnosti a institucionálnímu rasismu.

Kniha je popisována jako podnětná, poučná, procítěná a povznášející. Recenzenti chválili vypravěčské schopnosti Lee Lawrence, emocionální hloubku vyprávění a pronikavé zobrazení rasismu a policejní brutality. Pro mnohé bylo těžké knihu odložit, vyzdvihovali její poutavý styl psaní a autenticitu. Čtenáři ocenili vyváženost historických souvislostí a osobních zkušeností, díky čemuž je kniha poutavým čtením pro pochopení minulých i současných rasových problémů.

Někteří čtenáři upozorňovali na problémy s gramatikou a interpunkcí a uváděli, že tyto drobné nedostatky občas brání plynulosti vyprávění. Několik recenzí se navíc zmiňovalo o nedostatku podrobností týkajících se zapojení autorova bratra do incidentu a mělo pocit, že jde o promarněnou příležitost k prozkoumání. Objevily se také připomínky k silnému emocionálnímu obsahu, který může být pro některé čtenáře znepokojující.

(na základě 65 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Louder I Will Sing: A Story of Racism, Riots and Redemption

Obsah knihy:

VÍTĚZ BIOGRAFICKÉ CENY COSTA 2020

"Toto je příběh pravděpodobně jedné z nejdůležitějších, ale nejméně známých událostí v moderních britských dějinách. Leeho cesta a boj za spravedlnost jsou inspirující a zároveň vzrušující.“ AKALA

Co byste dělali, kdyby se lidé, kterým jste důvěřovali, že hájí zákon, dopustili zločinu proti vám? Na koho byste se obrátili? A jak dlouho byste s nimi bojovali?

Dne 28. září 1985 byla matka Lee Lawrence Cherry Groceová neprávem zastřelena policií při razii v jejím domě v Brixtonu. Kulka jí roztříštila páteř a už nikdy nechodila. V chaosu, který následoval, jedenáctiletý Lee s hrůzou sledoval, jak Novinky falešně prohlásily jeho matku za mrtvou. V Brixtonu, který byl už tak sudem střelného prachu kvůli hlubokému rasismu, s nímž se komunita potýkala, to byla jiskra potřebná k vyvolání dvoudenních nepokojů, při nichž byly budovy zbořeny benzinovými bombami, auta zapálena a obchody vyrabovány.

Pro Leeho to však byla jiskra, která zažehla plamen, jenž hořel dalších 30 let, kdy bojoval za to, aby policie uznala své pochybení. Jeho život se navždy změnil: nyní se staral o svou matku, na vlastní kůži poznal předsudky, které v jeho zemi existovaly, a byl vydán na milost a nemilost společnosti, která pracovala proti němu. A přesto ho ten plamen - za spravedlnost, za mír, za změnu - držel při životě.

Čím hlasitěji budu zpívat je silný, přesvědčivý a povznášející memoár o dospívání mladého černocha v moderní Británii. Je to příběh o lidech i politice, o rasismu, který se skrývá pod mnoha našimi nejdůležitějšími institucemi, ale také o pozitivní síle, kterou mohou přinést naděje, víra a láska.