Chtít válku: Proč Bushova administrativa napadla Irák

Recenze čtenářů

Kniha přináší kritickou analýzu důvodů a chybných zdůvodnění války v Iráku a poukazuje na závažné chyby v odhadech politických představitelů a následné důsledky. Polemizuje s neokonzervativní ideologií, která byla hnacím motorem války, a naznačuje, že motivace byly mnohostranné a nešlo pouze o ropu. Autor zdůrazňuje význam důkladného plánu poválečné obnovy, který výrazně chyběl.

Kniha je oceňována pro svou důkladnost a hloubku informací poskytovaných ve stručném formátu. Recenzenti ji chválí jako nezbytnou četbu pro pochopení složitosti války v Iráku a neokonzervativního myšlení. Přináší jasnou kritiku vůdčích rozhodnutí, která vedla ke konfliktu, a jejich dlouhodobý dopad na zahraniční politiku USA.

Někteří recenzenti upozorňují na možnou zaujatost v autorově líčení událostí a naznačují, že diskuse nemusí být vyčerpávající, pokud jde o všechny úhly pohledu. Objevují se náznaky, že vyprávění může příliš zjednodušovat některé aspekty velmi složité situace, a potenciálně silný jazyk, který by mohl některé čtenáře odradit.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Wanting War: Why the Bush Administration Invaded Iraq

Obsah knihy:

Wanting War je první komplexní analýzou často protichůdných důvodů, proč prezident George W. Bush vstoupil do války v Iráku, a dopadů této války na budoucí ozbrojené intervence USA v zahraničí.

Ačkoli Bílý dům válku prodával jako nutnost eliminovat údajnou iráckou hrozbu, ve hře byly i jiné záměry. Na základě nových hodnocení prezidentství George W. Bushe, nedávných memoárů klíčových představitelů administrativy a vlastních odborných znalostí Jeffreyho Rekorda o amerických vojenských intervencích od druhé světové války kniha Wanting War tvrdí, že Bushova invaze do Iráku byla více o aroganci americké moci po skončení studené války než o Saddámu Husajnovi.

Nakonec byl Irák vybrán ne proto, že by představoval přesvědčivou bezpečnostní hrozbu, ale proto, že Bagdád byl vojensky bezmocný. Operace Irácká svoboda byla demonstrací americké síly, zejména vůle ji použít.

Ironií osudu je, že válka zahájená za účelem propagace americké bojeschopnosti pravděpodobně povede k tomu, že se tvůrci zahraniční politiky a vojenští velitelé USA budou bránit použití síly za všech okolností, kromě těch nejpříznivějších. Tento nový respekt k limitům americké konvenční vojenské síly, zejména jako nástroje ovlivňování politických změn v cizích kulturách, a k rizikům a nejistotám, které jsou s válkou spojeny, se však může ukázat jako jedno z mála pozitivních dědictví války v Iráku.

Record tvrdí, že americká zkušenost v Iráku by měla být varovným příběhem pro ty, kdo obhajují další vojenské akce USA.