Christologie a Chalcedonský koncil

Recenze čtenářů

Kniha je komplexním zkoumáním postojů východních ortodoxních církví k christologii, zejména v kontextu chalcedonských událostí a následného rozdělení církve. Je vysoce ceněna jako základní zdroj informací pro teology a všechny, kdo mají zájem prohloubit své znalosti tohoto zásadního tématu.

Vyčerpávající a podrobná práce o christologii, která je nezbytná pro teology, poskytuje důkladné porozumění chalcedonské diskusi a je považována za nezbytný doplněk každé křesťanské knihovny.

V recenzích nebyly zmíněny žádné konkrétní zápory.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Christology and the Council of Chalcedon

Obsah knihy:

Tato kniha je výsledkem dlouholetého mezináboženského křesťanského dialogu mezi rodinou východních pravoslavných církví a rodinou východních pravoslavných církví a římskokatolickou církví. Hlavní překážkou bránící sjednocení těchto tří nejtradičnějších skupin církví je stále shoda v názorech na Kristovu přirozenost.

K prvnímu schizmatu v církvi došlo v roce 451 n. l. v důsledku Chalcedonského koncilu, kdy se poté křesťané rozdělili buď na chalcedonské, nebo nechalcedonské.

Rodina východních pravoslavných církví (tj. koptská, syrská, arménská, indická, etiopská a eritrejská) je nechalcedonská, zatímco východní pravoslavní a římskokatolická církev jsou chalcedonští. Tato kniha na základě biblických, historických a patristických důkazů do hloubky vysvětluje, proč nechalcedonští, tj.

miafyzité, odmítli Chalcedonský koncil z roku 451 n. l. z pohledu východních pravoslavných.

Kniha se skládá ze šesti částí: I) Nestoriánství; II) Eutychiánství; III) Důležité christologické principy související s tímto koncilem; IV) Historie koncilu a dalších následných chalcedonských koncilů; V) Argumenty proti tomuto koncilu; a VI) Vynesená anatémata a odsouzení proti těm, kteří přijali Chalcedonský koncil a/nebo Lvův spis. Kéž Bůh, Vtělený Logos, náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus, o němž je tento výzkum, požehná této práci a učiní ji plodným příspěvkem k uzdravení rozdělení a k jednotě Církve na základě identity autentické apoštolské pravoslavné víry, která nám byla svěřena, jak ji vyjádřili, potvrdili a následovali Otcové prvních tří ekumenických církevních koncilů.