Chléb vezdejší: Co jedí děti po celém světě

Recenze čtenářů

Kniha „Chléb vezdejší“ obsahuje úžasné fotografie a zasvěcené vyprávění o stravování dětí z celého světa, zpochybňuje běžné představy o kvalitě potravin v chudších zemích a zabývá se globálními zdravotními problémy souvisejícími s výživou. Slouží jako vzdělávací zdroj a zároveň jako podnětný podnět k rozhovoru o stravovacích návycích, které ovlivňují zdraví dnešních dětí.

Skvělé fotografie a popisy, zajímavé téma, podněcuje důležité rozhovory o stravování dětí, krásně kreativní a informativní, poskytuje kulturní vhled, vybízí k zamyšlení nad výběrem potravin, dobře prozkoumaná a přístupná.

Nepřiměřené zaměření na kalifornské děti a obezitu, někteří čtenáři očekávali širší zastoupení celosvětového stravování, občasný nedostatek hloubky textu.

(na základě 25 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Daily Bread: What Kids Eat Around the World

Obsah knihy:

Vzhledem k tomu, že globalizace mění náš vztah k okolnímu světu, pustil se fotograf Gregg Segal do celosvětového projektu, v jehož rámci požádal děti mnoha národů, aby se zúčastnily jeho výzvy "Chléb vezdejší", v jejímž rámci si vedou podrobný deník o všem, co za týden snědly - Segal pak vytvoří detailní portrét dítěte obklopeného všemi jídly a svačinami, které zkonzumovalo. Barevné a nadmíru detailní výsledky vyprávějí jedinečný příběh o multikulturalismu a o tom, jak se živíme na počátku 21. století.

Od Los Angeles po Sao Paulo, od Dakaru po Hamburk, od Dubaje po Bombaj pochopíme, že bez ohledu na to, jak malý a propojený se svět každým rokem zdá být, stále objevujeme na každém kontinentu různorodá ohniska tradičních kultur, které se stravují převážně stejným způsobem jako po stovky let. Právě tuto bohatou tapiserii Segal zachycuje s pečlivostí a vděčností a ukazuje na stránce za stránkou kouzlo knihy Chléb vezdejší. V kontrastu s balenými a zpracovanými potravinami, které se konzumují především v rozvinutých zemích, vyvstávají otázky o zdraví a udržitelnosti a kniha slouží jako katalyzátor k zamyšlení nad naším současným stavem.

Jedno staré přísloví říká, že „ruka, která míchá hrncem, vládne světu“. Velké potraviny míchají hrncem pro děti na celém světě. Přesto existují regiony a komunity, kde pomalé jídlo nikdy nebude vytlačeno nezdravým jídlem, kde jsou domácí jídla základem rodiny a kultury a kde je z vůní dušeného masa a kari cítit láska a hrdost.

Ukázkové titulky:

V hliníkové boudě na staveništi na okraji Bombaje usedá desetiletá Anchal Sahni se svou rodinou k večeři. Její otec vydělává méně než 5 dolarů denně, ale její matce to stačí na nákup okry, lilku a dalších ingrediencí, které používá k přípravě domácího kari. Také roti připravuje od základu, válí ho a hněte na podlaze jejich chaty. Anchalina matka udržuje při životě po generace starou kulturu stravování, používá jednoduché recepty předávané z generace na generaci - a díky této tradici se její dcera stravuje zdravěji než mnoho dětí ze střední třídy v Indii, které si mohou dovolit kupovat jídlo z fast foodu, což je ve městech, jako je Bombaj, symbolem statusu.

V sicilské Katánii je Amelia Govia obklopena pestrobarevnými potravinami: zelenou brokolicí, fialovou řepou, oranžovým melounem, žlutou dýní a červenými jahodami. Ve Středomoří lidé utrácejí větší část svých příjmů za čerstvé produkty, než aby plnili mrazáky zpracovanými, balenými potravinami. Ve skutečnosti kromě jediné krabice od pizzy v Améliiných jídlech neuvidíte žádný obal; vše je domácí, což je nejen příjemné na pohled, ale také šetrné k životnímu prostředí; čím více si připravujeme vlastní jídla z celých potravin, tím méně odpadu vyprodukujeme.