Chiru Sakura: Falling Cherry Blossoms: Cesta matky a dcery rasismem, internací a útlakem.

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Chiru Sakura: Falling Cherry Blossoms: A Mother & Daughter's Journey Through Racism, Internment and Oppression

Obsah knihy:

Ve svých osmi letech byla Grace Eiko Nishikihamová násilně odvezena z domova ve Vancouveru a spolu s rodiči a sourozenci internována ve vnitrozemí Britské Kolumbie. Chiru Sakura - Padající třešňové květy jsou dojemné a politicky otevřené memoáry, které Grace, nyní již babička, napsala s úryvky z deníku, který si vedla její zesnulá matka Sawae Nishikihama.

Sawae byla vzdělaná žena, provdala se za naturalizovaného Kanaďana a v roce 1930 emigrovala do Kanady. Přijeli s velkými nadějemi a sny o tom, co jim Kanada může nabídnout. Avšak jen o něco málo více než deset let poté, co se šťastně usadila v oblasti Paueru Gai (Powell Street), se její sny i sny jejího manžela zcela rozplynuly.

Psal se rok 1942 a více než 22 000 japonských Kanaďanů na západním pobřeží bylo internováno, jejich věci, majetek a domy byly zabaveny a následně rozprodány kanadskou vládou. Po skončení války pokračovala omezení pohybu japonských Kanaďanů další čtyři roky a vláda nařídila všem osobám japonského původu, aby se přestěhovaly "na východ od Skalistých hor", nebo byly deportovány do Japonska.

Na západním pobřeží nebylo nic, kam by se mohli vrátit, a tak se rodina Nišikihamových přestěhovala nejprve na venkov Manitoby a později, když byla vládní omezení zrušena, do Winnipegu. Ve čtyřiaosmdesáti letech začala Sawae psát své vzpomínky pro děti, aby se dozvěděly o historii své rodiny. Při překládání matčina deníku začala Grace vedle matčiných zážitků přidávat i své vlastní a zkoumat, jak může přetrvávat generační trauma a jak odlišně si ona a její matka vykládaly tyto roky boje.

Navzdory letům stráveným studiem umění a prací ředitelky a kurátorky galerie, překládáním matčiných zápisků a vnímaným snahám své země jednoduše se přenést přes temné období kanadských dějin Grace nadále usiluje o pochopení své minulosti, přičemž čelí sexismu i rasismu. Jako zastánkyně usmíření se otevřeně dělí o svůj příběh s dalšími generacemi; Grace se po celou dobu vrací k matčinu učení o naději a odolnosti, které symbolizují třešňové květy kolem místa, které bylo kdysi jejich domovem.