Černá Vídeň: Radikální pravice v Rudém městě v letech 1918-1938

Recenze čtenářů

Kniha se zabývá pronásledováním intelektuálů v Rakousku během nástupu nacismu a kritizuje roli rakouských konzervativců v pádu demokratického Rakouska, přičemž se zabývá i širšími tématy politické zaujatosti v historických vyprávěních.

Vyprávění je poutavé a představuje zdařilou akademickou historii. Lze jej vřele doporučit těm, kteří se zajímají o politické a filozofické proudy v Rakousku 20. a 30. let 20. století, zejména pokud jde o fašismus a nacismus.

Autor projevuje silnou zaujatost vůči osvícenským hodnotám a potenciálně příliš zjednodušuje pravicové ideologie jako čistě negativní. Složitost rakouských liberálů a konzervativců je v knize zachycena jen v omezené míře, což vyvolává obavy o neutralitu historického vyprávění.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Black Vienna: The Radical Right in the Red City, 1918-1938

Obsah knihy:

Meziválečná Vídeň byla považována za baštu radikálního socialistického myšlení a její pověst rudé Vídně se výrazně zapsala do povědomí lidí i do historiografie střední Evropy.

Jak však v této knize ukazuje Janek Wasserman, existovala i Černá Vídeň, jejíž členové vyjadřovali kritiku poválečného demokratického uspořádání, židovské inkluze a osvícenských hodnot a poskytli teoretický základ rakouskému a středoevropskému fašistickému hnutí. Při pohledu na složitou souhru mezi intelektuály, veřejností a státem dokazuje, že zdánlivě apolitičtí vídeňští intelektuálové, zejména ti konzervativní, dramaticky ovlivnili běh rakouských dějin.

Zatímco rudí vídeňští intelektuálové se na kulturních a intelektuálních fórech po celém městě postavili působivým výzvám, radikální konzervatismus zvítězil. Černí vídeňští intelektuálové urychlili zánik první republiky, usnadnili vznik rakouskofašistického státu a připravili půdu pro anšlus nacistického Německa. Wasserman, který pozorně sleduje díla a činy vídeňských reformátorů, novinářů, filozofů a vědců, sleduje intelektuální, společenský a politický vývoj v rakouské první republice a zároveň poukazuje na účast intelektuálů v rostoucím celosvětovém konfliktu mezi socialismem, konzervatismem a fašismem.

Vídeň byla mikrokosmem širšího vývoje v Evropě - vzestupu radikální pravice a boje mezi soupeřícími ideologickými vizemi. Tím, že se Wasserman zaměřuje na vývoj rakouského konzervatismu, komplikuje poválečné vyprávění o rakouském antifašismu a rakouské oběti.