Čekání na Buddyho Guye: Chicago Blues na křižovatce

Recenze čtenářů

Kniha nabízí podrobný průzkum chicagské bluesové scény od konce 70. do poloviny 80. let 20. století a obsahuje poutavé příběhy o významných hudebnících, klubech a tehdejší kultuře. Osobní zážitky autora a rozhovory s hudebníky a majiteli klubů jsou pro čtenáře obohacující a nostalgické, takže se jedná o hodnotné čtení pro bluesové nadšence a znalce této doby. Někteří čtenáři však mají pocit, že kniha je poněkud suchopárná a málo zaměřená na konkrétní umělce, jako je Buddy Guy.

⬤ Dobře napsané a poutavé vyprávění, které zachycuje podstatu chicagské bluesové scény.
⬤ Autentické postřehy a příběhy o různých hudebnících a klubech.
⬤ Osobní zážitky autora dobře rezonují s bluesovými fanoušky a poskytují nostalgický pohled na tehdejší hudební kulturu.
⬤ Fotografie a podrobné anekdoty činí knihu vizuálně přitažlivou a informativní.
⬤ Užitečná jak pro zapálené fanoušky blues, tak pro příležitostné milovníky hudby, kteří se chtějí dozvědět více.
⬤ Nabízí jedinečný mezinárodní pohled na chicagskou bluesovou scénu.

⬤ Někteří čtenáři považovali knihu za poněkud suchou a nedostatečně zaměřenou na konkrétní umělce, zejména na Buddyho Guye.
⬤ Několik recenzentů mělo pocit, že kniha nemusí vyhovovat těm, kteří hledají vyprávění zaměřené čistě na hudbu, protože si libuje v širších úvahách.
⬤ Objevily se zmínky o tom, že kniha může připadat zastaralá těm, kteří neznají hudbu té doby.

(na základě 12 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Waiting for Buddy Guy: Chicago Blues at the Crossroads

Obsah knihy:

Na přelomu 70. a 80.

let se britský bluesový fanoušek Alan Harper stal transatlantickým poutníkem do Chicaga. "Přijel jsem sem poslouchat blues," řekl americkému celníkovi na letišti, a skutečně poslouchal hudbu v mnoha jejích stylech a muže a ženy, kteří jí žili na měnící se bluesové scéně města. Harperovy výmluvné vzpomínky vykouzlí kouřové reduty mužů, jako byli virtuóz na harmoniku Big Walter Horton a pianista Sunnyland Slim.

Harper se vydává od pódia přes kuchyňské stoly až na sedadlo spolujezdce v autě Eldorado z roku 1973 a naslouchá interpretům i dalším lidem, kteří vzpomínají na vydobyté triumfy a navždy ztracené šance, na hluboké studny bolesti a vzletné lety inspirace. Harper je také kronikářem doby, kdy se změnilo tempo blues, které bylo přátelské k bělochům, a kdy staří černošští hráči narozeni na Jihu byli naposledy u soudu, než se na pódium dostala generace mladých kytarových es, která zvítězila.