Čas, smrt a ženské pohlaví: Levinas s Heideggerem

Původní název:

Time, Death, and the Feminine: Levinas with Heidegger

Obsah knihy:

Tato kniha zkoumá Levinasovu kritiku heideggerovského pojetí časovosti a ukazuje, jak pojem ženskosti umožňuje a zároveň zakazuje nejplodnější oblast Levinasova myšlení.

Podle Heideggera je tradiční pojetí času, které se táhne od Aristotela po Bergsona, nesoudržné, protože se opírá o neschopnost myslet dohromady dva předpoklady: že přítomnost je nejreálnějším aspektem času a že vědecký model času je nekonečný, kontinuální a tvořený řadou více či méně identických teď-bodů. Pro Heideggera tento rozpor, který upřednostňuje přítomnost a myslí čas jako nepřetržitý, vyplývá ze zmatku ohledně bytí. Naznačuje, že nikoli přítomnost, ale budoucnost je prvotní extází časovosti. Smrt pro Heideggera představuje orientaci pro naše autentické časové chápání.

Levinas souhlasí s Heideggerem, že smrtelnost je mnohem významnější, než si připouštěli předchozí filozofové času, ale pro Levinase to není moje smrt, ale smrt druhého, co určuje naše chápání času. Kriticky se staví k Heideggerově tendenci rozkládat jednotlivé extáze (minulost, přítomnost a budoucnost) časovosti do sebe a snaží se odklonit od toho, co považuje za totalizující pohled na čas. Levinas chce rehabilitovat jedinečný charakter okamžiku neboli přítomnosti, aniž by její vnitřní dynamiku obětoval dalšímu postupu do budoucnosti a aniž by zanedbával břemena minulosti, která na nás dějiny navštěvují.

Autor naznačuje, že Levinasovo pojetí subjektivity sice napravuje některé problémy, které Heideggerova filosofie přináší, jako například nedostatečné řešení etiky, ale zároveň vytváří nové překážky, zejména omezující roli, kterou přisuzuje ženě. Žena pro Levinase funguje jako ta, která usnadňuje, ale je vyloučena z etického vztahu, který považuje za vrchol filosofie. Autorka ukazuje, že ženské téma je strategickou součástí Levinasovy filosofie, kterou však Levinas nepromyslel, a naznačuje, že neschopnost pevně zařadit ženské téma do svého myšlení strukturálně souzní s jeho konceptuálním oddělením politiky od etiky.