Carl Jung a Anonymní alkoholici: Dvanáct kroků jako duchovní cesta k individualizaci

Recenze čtenářů

Kniha zkoumá historické souvislosti mezi Carlem Jungem a Billem Wilsonem, spoluzakladatelem Anonymních alkoholiků, a osvětluje jejich korespondenci a vzájemné ovlivňování. Přináší nové informace o jejich komunikaci a vlivu Jungových myšlenek na vznik AA. Někteří čtenáři však našli problémy s uspořádáním materiálu a autorovými závěry, což vedlo ke smíšenému hodnocení.

Kniha je pečlivě prozkoumána, přináší nové poznatky o vztahu mezi Jungem a Wilsonem a představuje cenné informace jak pro členy AA, tak pro zájemce o jungovskou psychologii. Zdůrazňuje vliv Jungových myšlenek na program AA a pojednává o možném terapeutickém využití psychedelik, což je relevantní pro současné diskuse v oblasti duševního zdraví.

Několik čtenářů se vyjádřilo k problémům s uspořádáním knihy, zejména ke konci, který jim připadal nepřehledný. Někteří se domnívali, že autorovy závěry jsou nepodložené nebo povrchní, přičemž v pozdějších částech dochází k poklesu kvality. Kniha byla také kritizována za to, že je pro některé čtenáře příliš drahá.

(na základě 11 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Carl Jung and Alcoholics Anonymous: The Twelve Steps as a Spiritual Journey of Individuation

Obsah knihy:

„Ukažte mi opilce a já vám ukážu někoho, kdo hledá Boha,“ říká Carl Jung. Jung napsal Billu Wilsonovi, zakladateli Anonymních alkoholiků (A. A. ), o tom, jak chápe alkoholismus Rowlanda Hazarda: „Jeho touha po alkoholu byla na nízké úrovni ekvivalentem duchovní žízně naší bytosti po celistvosti, vyjádřené středověkým jazykem: sjednocení s Bohem“. Tato kniha spojuje spisy Carla Junga a Billa Wilsona a rozvíjí myšlenku, že alkoholismus je především duchovní nemoc.

Autor navštívil archivy ústředí A. A. v New Yorku a objevil novou komunikaci mezi Carlem Jungem a Billem Wilsonem. Tato korespondence poprvé ukazuje Jungovu úctu k A. A. a naopak její vliv na něj. Tento výzkum zejména ukazuje, jak byl Bill Wilson Jungovými spisy povzbuzován k prosazování duchovního aspektu zotavení v protikladu ke konvenčnímu lékařskému modelu, který tak propastně selhal.

Kniha vyvrací dlouho panující přesvědčení, že Jung nedůvěřoval skupinám. Jung totiž pod vlivem úspěchu AA poskytl „úplné a podrobné instrukce“, jak by mohl být skupinový formát A. A. dále rozvíjen a využíván „obecnými neurotiky“.

Wilson byl zastáncem léčby některých alkoholiků pomocí LSD, která měla uvolnit ego a navodit duchovní zážitek. Napsal Jungovi, aby se k této kontroverzní myšlence vyjádřil. Jung byl ostře proti „zkratkám“, proti transcendentním zážitkům, zemřel však dříve, než mohl na Wilsonův obsáhlý dopis odpovědět.

Autor vysvětluje, jak může být alkoholismus diagnostikován a pochopen odborníky i laiky; na základě podrobných Jungových kazuistik uvádí názorné příklady jeho psychologických a behaviorálních projevů.

Spojením vyprávění vyléčených alkoholiků s jungovskou perspektivou autor vysvětluje, jak může program 12 kroků vést k cestě duchovního probuzení, neboli v jungovském pojetí k individuaci. Kniha srozumitelně vysvětluje jazyk A. A. a zavádí čtenáře do nitra setkání, aby ukázala, jak to funguje v praxi.

Závěrečná kapitola se zabývá kritikou, že obě organizace mají „sektářské“ aspekty.