Být kultivovaný: Na obranu diskriminace

Recenze čtenářů

Kniha se zabývá současným stavem umění a kultury z konzervativního pohledu a kritizuje vliv rovnostářství a kulturního relativismu na oceňování a šíření uměleckého projevu. Angus Kennedy obhajuje význam diskriminace v umění a kulturních norem a varuje před znehodnocováním umění prostřednictvím vládních zásahů a společenských tlaků na inkluzivitu.

Kniha je oceňována pro své provokativní argumenty, humor a schopnost zaujmout čtenáře bez ohledu na jejich odbornost v oblasti vysoké kultury. Zabývá se důležitými tématy týkajícími se kulturní identity, hodnoty individuálního úsudku a kritiky sociálního inženýrství v umění.

Někteří čtenáři považují argumenty knihy za zcestné a prokazující neznalost britských kulturních dějin. Navíc Kennedyho konzervativní, elitářské názory nemusí rezonovat s každým, což vede ke smíšeným reakcím ohledně postoje knihy ke kulturnímu relativismu.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Being Cultured: In Defence of Discrimination

Obsah knihy:

Kultura je dnes všude jako snad nikdy předtím. Čteme kulturní recenze, sledujeme kulturní pořady, žijeme ve městech kultury a jsme svědky kulturní olympiády.

Vláda, muzea a umělecké rady se obávají, že se nám nedostává dostatečného množství kultury, a utvářejí politiku na základě pojmů umění a kultura pro všechny. Přístup a inkluze jsou in. Obtížnost a exkluzivita ne.

Angus Kennedy se ve své knize "Být kulturní: na obranu diskriminace" ptá, zda nás tato kulturní exploze a stírání rozdílů mezi vysokou a nízkou kulturou emancipovaly, nebo nás nechaly unášet bez kulturního zakotvení. Je pravda, že všechny kultury jsou si rovny? Je kulturní rozmanitost dobrá věc? Je nepřijatelně elitářské trvat na nejvyšších měřítkách posuzování? Tvrdit, že některá kulturní díla obstojí ve zkoušce času a jiná ne? Může se ještě někdo odvážit nazývat se kulturním? Může to být dokonce tak, že kultura už pro nás vlastně nic moc neznamená? Že naše nervozita z uplatňování diskriminace a dobrého vkusu - eroze kulturní autority - nám možná zanechala kulturu, která je sice otevřená všem, ale chybí jí hloubka? Tato provokativní kniha zasazuje úder diskriminaci v kultuře a tvrdí, že na každém z nás jako jednotlivci leží odpovědnost za to, abychom se stále stávali kulturnějšími bytostmi: svými nejlepšími já.

Kennedy se vrací k tradici - od Cicerona přes Kanta, Arnolda až po Arendtovou - autonomie v kultuře: jak ve smyslu její vnitřní hodnoty, tak ve smyslu toho, jak se opírá o naši individuální svobodu - zcela nezávisle na státu a společnosti - rozlišovat a posuzovat. Svoboda, bez níž nám hrozí, že se rozšíří kultura konsensu a konformity.

Ta je však konstitutivním prvkem společného světa.