Být člověkem po roce 1492

Původní název:

Being Human After 1492

Obsah knihy:

Brožura začíná dvěma dopisy apoštola Pavla, v nichž křesťanství poprvé získává univerzální oslovení. Nové náboženství začalo vylučovat lidi, kteří nebyli křesťany, z počtu lidí.

Výrazně se to projevilo zhruba o tisíc let později, kdy papež Urban II. povolil první křížovou výpravu. V roce 1492 se dějiny planety rozdělily na dvě části.

Muhammad XII.

z Granady přiznal porážku Izabele a Ferdinandovi, katolickým panovníkům Portugalska a Španělska, kteří pokračovali ve vyhánění Židů z území pod svou kontrolou. Evropa se stala křesťanským projektem.

Ve stejném roce připlul do Karibiku Kryštof Kolumbus a Evropa se stala také imperiálním projektem s celoplanetárním dosahem. V tomto období lze spatřovat počátky rasové ideologie, v níž se představy o náboženství začaly prolínat s fantastickými představami o pomyslné čistotě krve. Ale právě v anglické kolonii Virginie v sedmnáctém století se legitimizace vyloučení z počtu lidí začala přesouvat od tvrzení vznášených ve jménu náboženství k tvrzením vznášeným ve jménu vědy.

V tomto okamžiku začal moderní rasismus, jehož kořeny tkví ve vzhledu těla, vrhat svůj zhoubný stín na celou planetu. Autor tvrdí, že boj za ukončení epochy světových dějin, která se otevřela v roce 1492, bude vyžadovat nové myšlenky a nové postupy. Navazuje na karibskou tradici od Aima C saira po Frantze Fanona a Sylvii Wynterovou, která potvrzuje potřebu protihumanismu, radikálního humanismu, humanismu, který je, řečeno C sairovými slavnými slovy, "vytvořen na míru světu".

Je třeba posunout základ rozumu směrem k živé zkušenosti a bojům lidí, kteří jsou, řečeno slovy Wynterové, "vyvrheli mimo nový řád". Tato brožura je součástí řady Thinking Freedom, kterou vydává nakladatelství Daraja Press.