Břehy za břehy: Od holocaustu k naději, můj skutečný příběh

Recenze čtenářů

Kniha „Shores Beyond Shores“ (Břehy za břehy) od Irene Butterové je dojemnou vzpomínkovou knihou, v níž popisuje své zážitky z doby, kdy přežila holocaust. Doporučujeme ji pro žáky středních škol a starší, protože přináší osobní svědectví o hrůzách, kterým museli čelit během nacistického Německa, a zároveň nabízí poselství naděje a odolnosti. Autorčino živé vyprávění zachycuje jak děsivé aspekty její minulosti, tak její cestu k uzdravení.

Kniha je dobře napsaná, poutavá a nabízí citlivý a zároveň jasný pohled na události holocaustu. Čtenáři oceňují její vzdělávací hodnotu pro mladé publikum, silné vyprávění a zahrnutí historických souvislostí. Kniha také slouží jako důležitý hlas pro uchování vzpomínek těch, kteří byli postiženi holocaustem, což ji činí aktuální a inspirativní.

Pro některé čtenáře může být téma znepokojivé kvůli názornému líčení traumatických zážitků. Emocionální tíha probíraných témat může být pro mladší publikum náročná, a to i přes její vzdělávací význam.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Shores Beyond Shores: From Holocaust to Hope, My True Story

Obsah knihy:

Ireniny memoáry o holocaustu z první osoby, Břehy za břehy, jsou vyprávěním o tom, jak si srdce zachovává obyčejnou lidskost i v těch nejnelidštějších a nejbouřlivějších dobách.

Irenino dětství je přerušeno, když je se svou rodinou deportována do nacisty kontrolovaných vězeňských táborů a nakonec do Bergen-Belsenu, kde je spoluvězeňkyní Anny Frankové. Později jí američtí příbuzní, kteří se o ni starali, zakázali o svých zážitcích mluvit, a tak nyní Irene dohání ztracený čas. Irene sdílela pódium s mírotvorci, jako jsou dalajlama, Desmond Tutu a Elie Wiesel, a považuje za svou povinnost vyprávět svůj příběh nyní i jménem dalších šesti milionů Židů, kteří byli trvale umlčeni.

Dlouhý popis knihy:

Vzpomínky Irene Butterové na její zážitky před holocaustem, během něj a po něm nejsou vyprávěním o utrpení a tragédii.

Je to spíše skutečný příběh dívky, která se vyrovnává s hroznou událostí a rozhoduje se vnímat sebe samu jako přeživší, nikoli jako oběť. Když na dveře zaklepe holandská policie, Irene a její rodina jsou nuceni opustit svůj domov a nastoupit do vlaků určených pro dobytek. Jsou odvezeni do nacisty kontrolovaných zajateckých táborů a nakonec do Bergen-Belsenu, kde je Irene spoluvězněm Anny Frankové. S omezeným přístupem k jídlu, přístřeší a teplému oblečení nepotřebuje Irenina rodina nic jiného než zázrak, aby přežila. Ireniny paměti vyprávějí o jejích zážitcích z mládí před holocaustem, během něj i po něm a zdůrazňují, jak se její rodina s touto katastrofou vyrovnávala a jak se postupem času začala vnímat spíše jako přeživší než jako oběť. Její vyprávění v první osobě v celé knize oslavuje lásku a empatii, které mohou přetrvat i v těch nejnelidštějších podmínkách.

Irenina slova jsou pronikavým poselstvím proti nenávisti v době, kdy antisemitská, fašistická a xenofobní hnutí na celém světě zažívají opětovný vzestup. Irene nám prostřednictvím své knihy připomíná, jaký dopad může mít rozhodnutí jediného člověka řídit se mantrou "nikdy se nestaň divákem" - frází, kterou si osvojila teprve před 33 lety poté, co její vlastní hlas umlčeli její bratranci v letech po holocaustu. Nyní je Irene Hasenberg Butter známou inspirativní řečnicí o svých zkušenostech z druhé světové války.