Bratři z dálky: Václav Bičík: rabínské přístupy k odpadlictví a reverzi ve středověké Evropě

Recenze čtenářů

Kniha přináší důkladné historické zkoumání přístupu různých židovských učenců, zejména tosafistů a Rašiho, k navrátilcům, kteří konvertovali ke křesťanství. Zkoumá složitost a důsledky odpadnutí od víry ve středověké Evropě a odhaluje rozdílné názory na to, jak začlenit navrátilce zpět do židovské komunity.

Kniha je popisována jako brilantní a poutavá, s důkladným výzkumem a pronikavou analýzou historických postojů k navrátilcům. Autor přístupným způsobem vysvětluje složité společenské a náboženské otázky a historické souvislosti přibližuje současným diskusím na toto téma.

Některým čtenářům mohou historické a právnické detaily připadat hutné nebo složité. Je zde naznačeno, že téma zahrnuje chmurné a náročné otázky, což nemusí oslovit všechny čtenáře. Navíc diskuse o halachických důsledcích může těm, kteří nejsou obeznámeni s židovským právem, připadat příliš odborná.

(na základě 1 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Brothers from Afar: Rabbinic Approaches to Apostasy and Reversion in Medieval Europe

Obsah knihy:

V knize Bratři z daleka: Rabínské přístupy k apostazi a návratu ve středověké Evropě Efraim Kanarfogel zpochybňuje dlouho zastávaný názor, že ti, kdo odpadli od víry a později se vrátili do židovské komunity v severní středověké Evropě, byli povzbuzováni k návratu na svá místa, aniž by bylo třeba zvláštního obřadu nebo aktu, který by ověřil jejich návrat. Kanarfogelovy důkazy naznačují, že od konce 12. století přední rabínské autority zastávaly názor, že navrátivší se odpadlíci musí podstoupit rituální ponoření a další obřady lítosti. Argumentuje také, že změna rabínských postojů během dvanáctého a třináctého století byla v zásadě reakcí na měnící se křesťanské vnímání Židů a nebyla pouze vnitřním halachickým nebo rabínským vývojem.

Bratři z dálky je rozdělena do sedmi kapitol. Kanarfogel začíná knihu u Rašiho (1040-1105), přední evropské rabínské autority, který upřednostňoval přístup, jehož cílem bylo usnadnit návrat kajícných odpadlíků. Poté vysvětluje, že ačkoli Jacob Katz, přední židovský sociální historik, tvrdí, že tento shovívavější přístup převládal v aškenázské společnosti, řada rukopisných pasáží naznačuje, že Rašiho názor byl v polovině 12. století severofrancouzskými tosafisty v několika významných ohledech zpochybněn. Němečtí tosafisté nařizovali ponoření navrátivšího se odpadlíka jako prostředek odčinění, podobně jako se to vyžadovalo od nově obrácených. Kromě toho se několik významných tosafistů snažilo snížit postavení odpadlíků od judaismu, kteří se nevrátili, a to jak v manželských, tak ekonomických otázkách, daleko za místo, které jim přisuzoval Raši a další, kteří jeho přístup podporovali. Ačkoli byly tyto mandáty formulovány podle textových a právních zásad, velkou roli hrály úvahy o tom, jak ochránit židovské komunity před nájezdy rostoucího antijudaismu a otevřeně vyjadřované nenávisti vůči Židům jako bezkonkurenčním nepřátelům křesťanství.

Středověké křesťanské prameny, které popisují, jak Židé jednali s těmi, kdo se vrátili od křesťanství k judaismu, totiž vycházejí nejen z lidových zvyků a kultury, ale odrážejí také koncepty a praktiky, které se těšily souhlasu rabínské elity v severní Evropě. Kniha Bratři z dáli patří do knihovny každého znalce židovství a středověku.