Born to Parse: Jak si děti vybírají jazyk

Původní název:

Born to Parse: How Children Select Their Languages

Obsah knihy:

Argument, že děti se rodí, aby přiřazovaly struktury svému okolnímu jazyku, což přináší pohled na jazykovou variabilitu, která není založena na parametrech definovaných v UG.

V této knize David Lightfoot tvrdí, že stejně jako se někteří ptáci rodí, aby cvrlikali, rodí se i lidé, aby rozebírali - mají předpoklady přiřazovat jazykové struktury svému vnějšímu jazyku. Tento přístup k osvojování jazyka přináší dva příspěvky k rozvoji minimalistického myšlení. Zaprvé minimalizuje gramatickou teorii a upouští od tří hlavních entit: parametrů, hodnotící metriky pro výběr gramatik a jakéhokoli nezávislého mechanismu parsování. Místo toho Lightfoot tvrdí, že děti rozebírají okolní vnější jazyk pomocí svého vnitřního jazyka. Univerzální gramatika je "otevřená", v souladu s tím, co se děti učí prostřednictvím rozboru svého vnitřního jazykového systému. Za druhé, toto chápání osvojování jazyka přináší nový pohled na proměnlivé vlastnosti jazyka - vlastnosti, které se vyskytují pouze v určitých jazycích. Podle otevřené vize UG vznikají v reakci na nové rozbory velmi specifické jazykové zvláštnosti. Jak vnější, tak vnitřní jazyky hrají klíčovou, vzájemně se ovlivňující roli: nestrukturovaný, amorfní vnější jazyk je analyzován a vzniká vnitřní jazykový systém.

Lightfoot zkoumá případové studie, které ukazují takové inovativní rozbory vnějšího jazyka v dějinách angličtiny: vývoj modálních sloves, ztrátu slovesného pohybu a změny v syntaxi slovesa být v 19. století. Dále se zabývá tím, jak se děti učí prostřednictvím rozborů; úlohou rozborů na rozhraní syntaktické struktury s externím systémem a logickou formou; změnami jazyka a proměnnými vlastnostmi viděnými optikou otevřeného UG.