Bojová puška M14

Recenze čtenářů

Kniha nabízí podrobný a informativní přehled o pušce M14, včetně její historie, vývoje a použití. Čtenáři ocení důkladné zpracování a ocení autorovy odborné znalosti, což z ní činí cenný zdroj informací pro nadšence a sběratele.

⬤ Informativní a komplexní historie M14
⬤ dobře zpracovaná s historickými odkazy
⬤ příjemný styl psaní
⬤ osloví sběratele i běžné čtenáře
⬤ obsahuje jedinečné postřehy a detaily
⬤ vřele doporučujeme fanouškům M14/M1A.

⬤ Některé recenze zmiňují nedostatek informací o civilních klonech
⬤ kritizovány byly některé ilustrace (bojové obrazy)
⬤ několik čtenářů shledalo knihu ve srovnání s jinými zdroji průměrnou.

(na základě 38 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The M14 Battle Rifle

Obsah knihy:

Tato poutavá studie, která obsahuje speciálně objednané celobarevné kresby a archivní a detailní fotografie, vypráví příběh M14, bojové pušky s dlouhou životností, která zůstává ve frontové službě amerických sil i více než 50 let po jejím prvním nasazení.

Automatická puška M14 ráže 7 6251 mm byla hlavní americkou služební puškou jen deset let od roku 1957, než ji nahradila puška M16 ráže 5 5645 mm, přesto ji mnozí, kdo ji znají, považují za nejlepší pušku, která kdy sloužila v USA. Pušky M14 vycházely z osvědčené pušky M1 Garand a řešily domnělé "nedostatky" pušky Garand, které vycházely z její služby ve druhé světové válce a v Koreji. M14 obsahovala odnímatelný schránkový zásobník a možnost střelby výběrovou zbraní a používala zkrácenou verzi. 30-06 - náboj 7. 6251 mm NATO - vhodnější pro "bojovou pušku".

Ačkoli byl primárně určen pro válku v Evropě, kde by zaujal své místo po boku ostatních sedmi. 6251 mm (FAL, G3 atd. ) v rukou spojenců NATO, pravděpodobně první bojové použití M14 bylo u 82. výsadkové divize v Dominikánské republice v letech 1965-66. Pistole M14 byla nasazena také v počátcích eskalující americké účasti ve válce ve Vietnamu, i když se ukázalo, že je pro použití v džungli příliš těžká a zdlouhavá, a v letech 1966-67 ji v tomto boji nahradila M16. Přesto některé armádní ženijní jednotky nadále používaly M14, stejně jako americká námořní pěchota, která si často ponechávala jeden nebo dva kusy v každém družstvu. I po přijetí M16 si americké jednotky v Evropě ponechaly M14 až do roku 1970 kvůli kompatibilitě s ostatními armádami NATO.

Přestože M14 měla nahradit čtyři zbraně, a to. 30-06 M1 Garand,. 30 M1 Carbine,. 45 M3 submachine gun (SMG) a - ve svých modelech M15 a M14A1 -. 30-06 Browning Automatic Rifle (BAR), což se ukázalo jako příliš optimistický cíl. Nová zbraň byla považována za prakticky neovladatelnou na plný automat v roli SMG, ale její 7. 6251mm náboj se ukázal jako příliš lehký pro roli automatické zbraně v družstvu BAR.

I přesto zůstala M14 fénixem mezi americkými pěchotními zbraněmi a znovu a znovu se objevovala, když bylo zapotřebí výkonnější bojové pušky. Její přesnost a spolehlivost vedly v roce 1975 k její modifikaci a přijetí jako poloautomatické odstřelovací zbraně - M21 - která zůstala hlavní odstřelovací puškou armády až do roku 1988, ačkoli se dočkala široké služby v Iráku až dlouho po tomto datu. Od roku 2001 zažívá M14 opětovný rozmach jako puška pro střelce, kterou používají všechny složky americké armády, zejména v Afghánistánu, kde je díky otevřenému terénu běžný boj na delší vzdálenost. Po více než pět desetiletí zůstává životaschopnou zbraní americké pěchoty s omezeným použitím a zdá se, že ještě několik let se bude používat všude tam, kde americké jednotky potřebují přesnou bojovou pušku s delším dostřelem.